5 C 242/2023-17 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky 157 170,38 Kč, kterou jí žalovaný dluží na základě uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve splátkách ve výši 3 243,83 Kč, počínaje dnem [datum]. Peněžní prostředky převedla žalobkyně na žalovaného dne [datum] na účet žalovaného. V žalobním návrhu žalobkyně tvrdila, že zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. 2. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 10. 8. 2023, č.j. 5 C 242/2023 - 14, které nabylo právní moci dne 17. 8. 2023 byl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. vyzván žalovaný, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovanému bylo usnesení doručeno do vlastních rukou dne 17. 8. 2023. Ve stanovené lhůtě se žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně udělila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 3. Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V daném případě z doložených listinných důkazů lze dovodit závěr, že mezi účastníky vznikl platně smluvní vztah, účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, kterou žalobkyně poskytla žalovanému částku 200 000 Kč. Žalovaný ve stanovené lhůtě dlužnou částku nezaplatil, důsledně tomu se žalobkyně domáhá zaplatit dlužnou jistinu a smluvní úrok z dlužné jistiny, smluvní poplatky, úrok z prodlení v kapitalizované výši v celkové výši 157 170,38 Kč. Současně soud dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Soud nárok žalobkyně shledal po právu a uložil žalovanému zaplatit tuto částku. 4. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí, jak shora ve výroku I. uvedeno. 5. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, požadovala náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 6 288 Kč a podle § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. za právní zastoupení za 3 úkony po 7 420 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč, 21 % DPH ve výši 4 863,60 Kč, celkem 34 311,60 Kč a soud uložil žalovanému zaplatit vše do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].