13 C 31/2024-32 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 16 830 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, prostřednictvím internetových stránek , webová stránka, a SMS zpráv smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně půjčila žalovanému dne , datum, částku 10 000 Kč. Tato částka byla žalovanému připsána na účet, který sdělil žalobkyni. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit společnosti částku 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 3 250 Kč, celkem částku 13 250 Kč, do dne , datum, . Na svůj dluh žalovaný neuhradil žádnou částku. Žalovaný se tak dostal do prodlení, když neuhradil řádně a včas sjednanou částku, která ke dni , datum, činila na dlužné zápůjčce částku ve výši 10 000 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 3 250 Kč, celkem , hodnota, Kč. Za opožděné úhrady byla žalovanému stanovena smluvní pokuta ve výši 3 580 Kč a vyčísleny účelně vynaložené náklady za zaslání pěti písemných výzev v celkové výši 2 500 Kč. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplacení částky 13 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 250 Kč od , datum, do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 2 500 Kč a částku 3 580 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne , datum, , ani na tuto nijak nereagoval, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.2. Žalovaný se k jednání, které se konalo dne , datum, nedostavil, ač byl řádně vyrozuměn obsílkou, doručenou mu fikcí dne , datum, dle § 49 o. s. ř. a soud pak ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez účasti žalovaného. Žalovaná se z jednání omluvila.3. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , všeobecných smluvních podmínek, výpisu z běžného účtu žalobkyně za , měsíc, rok, , upomínek ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, a výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. ze dne , datum, včetně podacího lístku, soud zjistil, že smlouva o úvěru měla být uzavřena dne , datum, mezi žalovaným a žalobkyní. Smlouva není podepsána žádnou smluvní stranou, je zde uvedena e-mailová adresa žalovaného, telefonní číslo. Dále byl předložen výpisu z běžného účtu žalobkyně za , měsíc, rok, , dle kterého žalovaný zaslal žalobkyni dne , datum, ze svého účtu č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, částku 1 Kč a žalobkyně na tento účet pod stejným VS dne , datum, odeslala částku 10 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána výzva k plnění podle § 142a o. s. ř. ze dne , datum, .4. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, .5. Soud vyzval žalobkyni k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně ve svém návrhu uvedla, že před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Dle názoru žalobkyně tak splnila svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného zápůjčku splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Tato svá tvrzení žalobkyně soudu nijak nedoložila. K výzvě soudu následně uvedla, že již nebude doplňovat žádná skutková tvrzení ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně se k jednání dne , datum, nedostavila, soud žalobkyni tedy nemohl vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k prokázání skutečnosti, že byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o zápůjčce.6. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že žalobkyně poukázala dne , datum, na účet žalovaného vedený u , právnická osoba, . částku 10 000 Kč. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo prokázáno, že účet, na který byla poukázána předmětná platba, je účtem žalovaného. Naopak dle názoru soudu však nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, když soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou z důvodu řádného neprozkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.9. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).10. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, pracovní, příjmové, výdajové a jiné relevantní poměry a tyto žalobkyně ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povin