5 C 62/2024-39 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně, která je postupníkem společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se svým návrhem domáhá proti žalovanému zaplacení částky 27 337,99 Kč s příslušenstvím z uzavřené Smlouvy o úvěru číslo , hodnota, mezi žalovaným a postupitelkou dne , datum, na částku 20 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. K postoupení pohledávky došlo na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, .2. Žalovaný se, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.3. Soud na základě provedeného dokazování, a to listinných důkazů, které k objasnění skutkových okolností sporu považoval za dostačující zjistil ve věci následující skutkový stav:Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne , datum, Smlouvu o úvěru, a to včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jistinu úvěru v hotovosti ve výši 20 000 Kč v den uzavření smlouvy, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovanými úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 15 % ročně ve výši 1 925 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč, celkem 37 184 Kč, a to ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí jistiny ve výši 20 000 Kč v hotovosti. RPSN činí 272,44 %. Ve smluvních podmínkách si účastníci sjednali pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že pracuje s čistým měsíčním příjmem 9 769 Kč a jeho měsíční výdaje v celkové výši činí 1 500 Kč. Příjem žalovaného byl doložen výplatními páskami a označení zaměstnavatele žalovaného – , právnická osoba, . IČ: , IČO, , sídlem , adresa, , s tím, že žalovaný je zde zaměstnán od , datum, . V žádosti je uvedeno, že žalovaný byl v té době svobodný, bydlel u prarodičů, dosáhl středního vzdělání a že nemá děti do 26 let věku. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný v období od 20. 2. 2020 do 15. 10. 2021 hradil své splátky v hotovosti, přičemž sjednané splátky opakovaně nehradil řádně a včas, s úhradami splátek se dostával do prodlení, celkově na úhradu dluhu zaplatil částku 21 346 Kč. Původní věřitelce vzniklo po uplynutí sjednané lhůty pro úhradu poslední splátky, tj. 20. 4. 2021 právo na uhrazení celé zbývající, dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne , datum, Smlouvu o postoupení pohledávek s účinností ke dni , datum, , kterou byla pohledávka vůči žalovanému uvedená v příloze č. , hodnota, Seznamu postoupených pohledávek pod pořadovým číslem , hodnota, , číslo případu , hodnota, ve výši 15 837,99 Kč postoupena na žalobkyni. Dne 11. 5. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalobci, že jeho pohledávka byla postoupena na žalobkyni a výše pohledávky k 1. 4. 2023 s příslušenstvím činí celkem částku 32 886,52 Kč. Z dopisu ze dne 31. 7. 2023 označeného jako výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení pohledávky ve výši 33 096,46 Kč, z dluhu z úvěru č. , hodnota, uzavřeného dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, a to nejpozději do 15. 8. 2023, v případě nezaplacení bude pohledávka uplatněna před soudem. Podle podacího lístku ze dne , datum, číslo , hodnota, soud zjistil, že toho dne žalobkyně podala žalovanému zásilku k poštovní přepravě na adresu , adresa, .4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Soud při posouzení otázky úvěruschopnosti vycházel z aktuální judikatury, a to rozsudku NS ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , ze kterého cituje: „27. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ukládá členským státům (při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů) přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Cílem je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti (odstavec 26 odůvodnění citované směrnice). Členské státy mají povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi (článek 8). Je na každém členském státu, aby stanovil pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice a přijal veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování s tím, že sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (článek 23). Směrnice následky za porušení uvedené povinnosti nestanoví a neupravuje ani otázky smluvního práva související s platností úvěrových smluv (srov. odstavec 30 odůvodnění směrnice).28. Úprava zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž zákonodárce pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, zvolil „sankci“ v podobě neplatnosti smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci ex lege pro případ, kdy byl úvěr poskytnut spotřebiteli, který nebyl schopen ho splácet. Jde o realizaci cíle dotyčného harmonizačního rámce, jímž je ochrana před neuváženým poskytováním úvěrů dlužníkům, kteří nejsou schopni je splácet.29. Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.30. Uvedený přístup odpovídá záměru zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy k citovaným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele (…) a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. (…) Při získávání relevantních informací za ú