12 C 30/2025-74 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 18 199,24 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, prostřednictvím internetových stránek , webová stránka, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně půjčila žalovanému dne , datum, částku 8 000 Kč a dne , datum, částku 8 000 Kč, celkem 16 000 Kč. Tyto částky byly žalovanému připsány na účet, který sdělil žalobkyni. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit společnosti částku 16 000 Kč v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 smlouvy ve výši určené dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Na svůj dluh žalovaný zaplatil částku 8 405,48 Kč. Poté se žalovaný dostal do prodlení se splácením, nehradil řádně a včas sjednané splátky a žalobkyni dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která ke dni , datum, činila na dlužném úvěru částku ve výši 8 323,87 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 9 713,67 Kč. Dále byla žalovanému za opožděné úhrady stanovena smluvní pokuta ve výši 161,70 Kč. Celková dlužná částka tak činí 18 199,24 Kč. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplatit částku 18 037,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 323,87 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení a částku 161,70 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne , datum, , ani na tuto nijak nereagoval, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z předložených listinných důkazů, a to z informací pro spotřebitele, ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, výpisu BankID, výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, ., z obecných principů posuzování úvěruschopnosti, z autorizace ověření totožnosti ze dne , datum, , z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , všeobecných obchodních podmínek, z vypovězení smlouvy ze dne , datum, , z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, z předpisu denních splátek od , datum, do , datum, a z výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. ze dne , datum, soud zjistil, že smlouva o revolvingovém úvěru měla být uzavřena dne , datum, mezi žalovaným a žalobkyní.4. Smlouva není žalovaným podepsána, místo podpisu je uvedeno: „tímto podepisuji dne , datum, Klient“. Je zde uvedeno jméno a příjmení žalovaného, rodné číslo, trvalý pobyt, e-mailová adresa žalovaného, telefonní číslo , tel. číslo, číslo účtu žalovaného.5. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno , Jméno žalovaného, , narozený , datum, , a byla na něj v období od , datum, do , datum, připsána 2 x částka 8 000 Kč, celkem částka 16 000 Kč.6. Soud vyzval žalobkyni k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobkyně vycházela ze žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila , hodnota, , která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému, což žalobkyně doložila výpisem o posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně dále provedla lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, . Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného, a to dne , datum, (Bankovní a Nebankovní registr klientských informací, Centrální evidence exekucím ISIR, Neplatné doklady MV ČR). Žalovaný následně správnost svých údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo , tel. číslo, číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdil ve smlouvě. Nadto se žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval prostřednictvím služby Kontomatik společnosti Kontomatik UAB, sídlem ul. Upes 23, LT-08128 Vilnius, Litva, registrované pod číslem , hodnota, , tím, že výše uvedené společnosti Kontomatik zpřístupnil svůj bankovního účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jím uvedenou emailovou adresu. Tato svá tvrzení žalobkyně doložila výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, ., obecnými principy posuzování a filozofií společnosti, BankID výpisem a výpisem z běžného účtu žalovaného č. , hodnota, období od , datum, do , datum, získaným prostřednictvím společnosti Kontomatik.7. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . dne , datum, částku 8 000 Kč a dne , datum, částku 8 000 Kč, celkem 16 000 Kč. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo prokázáno, že účet, na který byla poukázána předmětná platba, je účtem žalovaného. Naopak dle názoru soudu však nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, když soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou z důvodu řádného neprozkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úko