5 C 196/2025-71 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně, která je postupníkem společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky 15 722,10 Kč s příslušenstvím z uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 19 410 Kč, a to společností , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ., IČO , IČO, ). K postoupení pohledávky došlo mezi společností , právnická osoba, . (, právnická osoba, .) dne , datum, na společnost , právnická osoba, ., která dne , datum, postoupila tuto pohledávku na žalobkyni. V průběhu řízení vzala žalobkyně návrh v části, co do zaplacení částky 700 Kč včetně příslušenství zpět, důsledně tomu soud řízení v této části zastavil, nadále bylo jednáno o zaplacení částky 15 022,10 Kč.2. Žalovaný s návrhem nesouhlasil, namítal, že smlouva o úvěru je neplatná, úvěr mu byl poskytnut v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť původní věřitelka před poskytnutím úvěru řádně neposoudila jeho schopnost úvěr splácet. Je osobou, na kterou jsou vedeny exekuce od roku 2011, rovněž na něho byla nařízena insolvence, která skončila oddlužením. K žádosti zřejmě přikládal výpis z účtu, nic jiného po něm nebylo společností požadováno, v této době hradil měsíčně částku 6 000 Kč ve prospěch dalšího úvěru.3. Soud na základě provedeného dokazování, a to listinných důkazů, které k objasnění skutkových okolností sporu považoval za dostačující zjistil ve věci následující skutkový stav:Dne , datum, uzavřela společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, na straně věřitele a žalovaným na straně dlužníka Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které získal žalovaný spotřebitelský úvěr nezajištěný s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru na úvěrový limit 19 410 Kč. Doba trvání smlouvy byla sjednána na dobu 24 měsíců s roční úrokovou sazbou 457,50 % s tím, že výše úroku za den činí 1,25 %. Celková výše úroku činila 71 591,11 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit částku 91 001,11 Kč s tím, že RPSN činí 4 660,83 %. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet, a to měsíčně každý 14. den v měsíci s tím, že termín splatnosti byl sjednán dne 3. 3. 2024. Účastníci si sjednali rovněž smluvní pokutu 0,1 % za každý den prodlení. Před poskytnutím úvěru poskytl žalovaný čestné prohlášení, podle kterého je svobodný, má jednu závislou osobu včetně jeho, jeho čistý měsíční příjem činí 43 500 Kč, měsíční výdaje na domácnost činí 4 000 Kč a měsíční splátky jiných úvěrů 6 000 Kč. Podle potvrzení o provedené platbě společnost , právnická osoba, . poukázala ve prospěch účtu žalovaného dne 4. 3. 2022 částku 8 000 Kč, dne 7. 3. 2022 částku 4 410 Kč, dne 11. 3. 2022 částku 3 500 Kč, dne 16. 3. 2022 částku 3 500 Kč. Z e-mailové korespondence mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným se podává, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužných částek. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své povinnosti byl dne 4. 3. 2022 upozorněn původní věřitelkou na zesplatnění úvěru s tím, že dluží částku 34 122,96 Kč a byl vyzván k okamžité úhradě této částky. Dne , datum, uzavřela společnost , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, .) na straně postupitele se společností , právnická osoba, . na straně postupníka Smlouvu o postoupení pohledávek na základě které postoupila na žalobkyni pohledávky specifikované v příloze číslo , hodnota, smlouvy, podle této přílohy získal postupník i pohledávku za žalovaným. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 11. 1. 2024. Dne , datum, si strany ujednaly úplatu za postoupení pohledávek a způsob jejího plnění. Následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila společnost , právnická osoba, . na straně postupitele svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to podle Seznamu postoupených pohledávek (příloha číslo , hodnota, ). Žalobkyně před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného doporučeným dopisem ze dne 11. 1. 2024 k úhradě dlužné částky 29 959,36 Kč do tří dnů a upozornila žalovaného na možnost podání žaloby. Podle podacího lístku byla předžalobní výzva podána k poštovní přepravě dne 11. 1. 2024 pod podacím číslem , hodnota, . Podle výpisu věcí žalovaného u Okresního soudu v Lounech (ISAS) soud zjistil, že na žalovaného je od roku 2011 do roku 2024 nařízeno 14 soudních exekucí. Podle sdělení žalobkyně žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 21 971 Kč.4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Soud při posouzení otázky úvěruschopnosti vycházel z aktuální judikatury, a to rozsudku NS ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, ze kterého cituje: „27. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ukládá členským státům (při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů) přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Cílem je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti (odstavec 26 odůvodnění citované směrnice). Členské státy mají povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi (článek 8). Je na každém členském státu, aby stanovil pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice a přijal veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování s tím, že sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (článek 23). Směrnice následky za porušení uvedené povinnosti nestanoví a neupravuje ani otázky smluvního práva související s platností úvěrových smluv (srov. odstavec 30 odůvodnění směrnice).28. Úprava zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž zákonodárce pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, zvolil „sankci“ v podobě neplatnosti smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci ex lege pro případ, kdy byl úvěr poskytnut spotřebiteli, který nebyl schopen ho splácet. Jde o realizaci cíle dotyčného harmonizačního rámce, jímž je ochrana před neuváženým poskytováním úvěrů dlužníkům, kteří nejsou schopni je splácet.29. Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v p