1 C 333/2025-55 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 12 948,60 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o půjčce č. , hodnota, dne , datum, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úhradu za služby ve výši 6 379 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v 52 týdenních splátkách po 258 Kč. Poslední splátka ze strany žalovaného měla být zaplacena do , datum, . Žalovaný neposkytl žádnou splátku. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 7 000 Kč, dlužnou část poplatku 5 948,60 Kč, kapitalizované úroky z jistiny 7 000 Kč ve výši 477,65 Kč (od 19. 12. 2023 do 29. 4. 2024), kapitalizované zákonné úroky z prodlení z jistiny 7 000 Kč ve výši 1 003,33 Kč (od 22. 5. 2023 do 29. 4. 2024) a žádá též zaplacení sjednaného úroku z jistiny 7 000 Kč ve výši 18,47 % a úroku z prodlení z částky 7 000 Kč v zákonné výši do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného z informací poskytnutých žalovaným, které následně vyhodnotil. Doklady o ověření údajů žalovaného nemá žalobkyně k dispozici, neboť se předkládají při sjednání smlouvy.2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . K tomuto jednání se nedostavil žádný z účastníků, když zástupce žalobkyně svoji neúčast řádně omluvil a souhlasil s projednáním věci v nepřítomnosti žalobkyně. Žalovaný se k jednání nedostavil a svoji neúčast nijak neomluvil, ač mu bylo předvolání k jednání doručeno na adresu jeho bydliště uložením dne 4. 12. 2025. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků.3. Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše 7 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku včetně částky ve výši 6 379 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 480 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,47 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 399 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 258 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18.12.2023.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že pohledávka z výše uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni a původní věřitel oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 29. 7. 2024 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně a byla mu stanovena lhůta k zaplacení do 13. 8. 2024. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě 29. 7. 2024.5. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Na uvedenou smlouvu se vztahují též ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho schopnost úvěr splatit, nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a měl k dispozici složenky a výměr důchodu. Doklady však soudu předloženy nebyly a není patrno jaké výdaje právní předchůdce žalobkyně zjistil a zohledňoval a rovněž tak není patrno, s jakými závazky žalovaného bylo uvažováno. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Soud má za to, že v této věci prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalovaného spíše formálně a nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovaný celkem čerpal částku 7 000 Kč a netvrdil žádnou úhradu ve prospěch této částky, činí výše bezdůvodného obohacení částku 7 000 Kč. Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace žalovaného nároku soudem. Úroky z prodlení soud přiznal od 14. 8. 2024 po uplynutí lhůty k plnění dle výzvy k plnění zástupce žalobkyně ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.6. Soud lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství vyčíslenému ke dni vyhlášení rozsudku. Ve věci byl úspěšnějším účastníkem žalovaný, kterému žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.