1 C 80/2026-53 – Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne , datum, žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 28 696,01 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se , adresa, , a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále také jen „úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dle smlouvy a dle předpisu splátek se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši 761 Kč; úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč; úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, (dále společně také jen „Úhrady za služby“). Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a Úhrad za služby, se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do 14. 4. 2024. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně, když poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 14. 11. 2023 ve výši 1 200 Kč a nejpozději dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené části dluhu a to na jistině 11 902,13 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 481,36 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 5 250 Kč, na úhradě za adm. činnost a vyhodnocení případu 1 483,72 Kč a za možnost splácení přímo v místě bydliště 2 078,80 Kč. 26. 8. 2023 vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé nezaplacení části celkové dlužné částky. Žalobkyně poté nabyla pohledávku za žalovanou postupní smlouvou ze dne , datum, , kterou uzavřela s původním věřitelem. Postoupení pohledávky bylo řádně oznámeno žalované. Žalobkyně se svými nároky obrátila na soud poté, kdy žalovaná ničeho neuhradila ani na základě předžalobní výzvy zástupce žalobkyně. V průběhu řízení vzala žalobu zčásti zpět co do částky 868,62 Kč jako kapitalizovaného úroku z prodlení a co do kapitalizovaného úroku ve výši 429,04 Kč a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno. V současné době je tak předmětem řízení nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 28 696,01 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 561,34 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 813,91 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 383,49 Kč od 21.2.2025 do zaplacení ve výši 14,75 %, úrok 8 % ročně z částky 11 902,13 Kč od 21.2.2025 do zaplacení. Před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobkyně prověřoval úvěruschopnost žalované.2. Žalobkyně doložila svoji aktivní legitimaci v řízení smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , kterou uzavřela s původním věřitelem společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, jako postupitelem, potvrzením o úplatě ze dne 25. 3, 2025, seznamem postoupených pohledávek a oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky.3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, která se k jednání bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svoji neúčast při jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, ., IČ: , IČO, se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná svým podpisem na smlouvě stvrdila, že částku 15 000 Kč od právního předchůdce žalobkyně převzala. Ve smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit též úrok v pevné výši 761 Kč; úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 7 350 Kč; úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, (dále společně také jen „Úhrady za služby“). Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a Úhrad za služby, se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Z výpisu úhrad žalované (čl.30) soud zjistil, že žalovaná postupnými platbami v období od 15. 2. 2023 do 14. 11. 2023 včetně uhradila ve prospěch pohledávek z úvěrové smlouvy částku 6 692 Kč. Z žádosti žalované o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná požadovala poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč a k svým poměrům prohlásila, že je zaměstnána s příjmem , hodnota, Kč. K výdajům uvedla částku , hodnota, Kč za energie, , hodnota, Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady, a další výdaje ve výši , hodnota, Kč jako srážky ze mzdy a stávající splátky půjček , hodnota, Kč. Celkem tak své výdaje uvedla v částce 12 572 Kč. Právní předchůdce žalobkyně stanovil použitelný měsíční příjem částkou , hodnota, Kč. Údaje uvedené žalovanou byly ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Dopisem zástupce žalobkyně ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 33 503,57 Kč ve lhůtě do 1. 8. 2025.5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyní dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, existovaly zde důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru sice prověřoval úvěruschopnost žalované, ale zaměřil se pouze na ověření jejích příjmů. Žádným důkazem nebylo prokázáno, že by se zabýval též výší a strukturou výdajů žalované a tyto ověřoval např. z výpisu z účtu žalované. Rovněž tak není patrno, že by věnoval pozornost již existujícím závazkům žalované, byť i z její žádosti je zřejmé, že u ní docházelo ke srážkám ze mzdy. Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku.6. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyní tvrzená částka ve výši 15 000 Kč byla žalované poskytnuta v hotovosti v den uzavření smlouvy. Z přehledu plateb žalované i skutkových tvrzení žalobkyně bylo prokázáno, že žalovaná ve prospěch poskytnutého úvěru zaplatila částku 6 692 Kč. Soud proto na straně žalované shledal bezdůvodné obohacení ve výši 8 308 Kč a uložil žalované povinnost k zaplacení této částky. Soud přiznal žalobkyni též úrok z prodlení z této částky ode dne následujícího po doručení žaloby žalované soudem. Podle § 1970 občanského zákoníku vzniká právo na úrok z prodlení tehdy, dostane-li se dlužník do prodlení se splněním peněžitého dluhu. V případě bezdůvodného obohacení však povinnost plnit nevzniká automaticky okamžikem přijetí plnění, nýbrž teprve okamžikem, kdy je dlužník věřitelem k vydání obohacení vyzván, popřípadě kdy se o své povinnosti prokazatelně dozví. Ze zjištěného skutkového stavu nevyplynulo, že by žalobce žalovaného před podáním žaloby řádně a prokazatelně vyzval k vrácení bezdůvodného obohacení, ani že by bylo prokázáno doručení takové výzvy žalovanému. Za této situace nelze uzavřít, že by se žalovaný dostal do prodlení již před doručením žaloby.7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Za této situace byla míra úspěchu a neúspěchu stran srovnatelná. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.8. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.