10 C 380/2025-59 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 16.230 Kč z titulu poskytnutého zápůjčky žalovanému smlouvou z , datum, ve výši 20.000 Kč. Reálně obdržel žalovaný částku 18.052,40 Kč, když zbytek byla odměna poskytovatele platebních služeb – web julu.cz. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit měsíčně 1.082 Kč, zaplatil jen 21 splátek., tj. 22.722 Kč. Celkem měl zaplatit 38.952 Kč (jistina včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni 22.8.2025), zaplatil 22.722 Kč, zbývá jistina 16.230 Kč a přísl. Žalovaný nezaplatil ve sjednané době jistinu 16.230 Kč s příslušenstvím – sjednaný úrok z prodlení ve výši 0,1 procenta denně a úrok smluvní ve výši 50 % ročně.2.Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že smlouvu o zápůjčce uzavíral jako spotřebitel, když žalobce poskytoval zápůjčky přes int. platformu soustavně za účelem dosažení zisku a je tedy považován za podnikatele. Zápůjčku tedy poskytl žalovanému jako spotřebiteli. Namítal tedy, že žalobce nedostatečně zkoumal spotřebitelovu úvěruschopnost a smlouva je tak neplatná. Žalobce tak může dožadovat pouze poskytnutých částek nikoli dalších poplatků.3. Podle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. – Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.- (1) Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.4.Ze smlouvy o zápůjčce z , datum, a nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalovaný uzavřel smlouvu o zápůjčce s žalobcem, na základě, které obdržel žalovaný částku 18.052,40 Kč, současně platil odměnu poskytovatele platebních služeb – web julu.cz a měl platit příslušenství – sjednaný úrok z prodlení ve výši 0,1 procenta denně a úrok smluvní ve výši 50 % ročně. To bylo zjištěno i z potvrzení o platbě a detailem pohybu z , datum, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit měsíčně 1.082 Kč, zaplatil jen 21 splátek., tj. 22.722 Kč což bylo zjištěno ze splátkového kalendáře a nesporných tvrzení účastníků.5. Soud tak na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva označená jako smlouva o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. na základě které žalovaný obdržel částku 18.052,40 Kč. Ten následně splatil celkem 22.722 Kč. Dále se tak soud k námitce žalovaného zabýval platností smlouvy, a to zejména posouzením úvěruschopnosti žalovaného, když soud stejně jako žalovaný hodnotí jeho postavení jako spotřebitele. Žalobce poskytl zápůjčku na platformě julu. cz, což je „platforma pro investory a pro žadatele o zápůjčku, pomáhá získat zápůjčku všem, kteří ji chtějí přímo od lidí a mají zájem si domluvit atraktivní úrok“. Nelze než souhlasit s žalovaným, že žalobce-investor, byl v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. Na tento vztah tak jednoznačně dopadá ust. § 86 zákona č. 257/20216 Sb.o spotřebitelském úvěru, a to povinnost poskytovatele úvěru před poskytnutím úvěru spotřebiteli posoudit jeho úvěruschopnost pod hrozbou neplatnosti úvěrové smlouvy.6. Z výpisu z bankovního účtu žalované soud zjistil, že žalobce měl k dispozici platební historii žalovaného za 3 měsíce, zkoumal veškeré příjmy a výdaje s výsledkem měsíčních konečných kladných zůstatků mezi 3 až 11 tisíci Kč. Současně bylo zjištěno z výpisu z centrální evidence exekucí, že provedl aktuální zjištění o exekucích žalovaného s výsledkem bez záznamu. A dále bylo zjištěno z výpisu o zjištěných osobních údajích žalovaného jeho aktuální osobní a rodinné postavení.7. Soud po zhodnocení těchto důkazů dospěl k závěru, že žalobce posoudil úvěruschopnost dostatečně dle požadavků zákona č. 257/20216 Sb. o spotřebitelském úvěru. Zkoumal hodnověrně z výpisu bankovního účtu za delší dobu-3 měsíců, příjmy a výdaje spotřebitele s výsledkem kladného zůstatku, provedl lustraci v evidenci exekuci se záporným výsledkem. Tyto závěry odůvodnily poskytnutí úvěru a soud je považuje za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.8. Soud se však dále ex offo zabýval sjednanou výší příslušenství, což je otázka zásadní pro posouzení platnosti smlouvy o zápůjčce.9. Podle ust. § 580 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (1) Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. (2) Neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.Podle ust. § 588 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Celkem dle žalobních tvrzení měl žalovaný zaplatit 38.952 Kč (jistina včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni 22.8.2025), zaplatil 22.722 Kč (nesporné), zbývá dle žalobních tvrzení jistina 16.230 Kč a přísl. Žalovaný nezaplatil ve sjednané době jistinu 16.230 Kč s příslušenstvím – sjednaný úrok z prodlení ve výši 0,1 procenta denně a úrok smluvní ve výši 50 % ročně. Soud se tak zabýval výší ve smlouvě sjednaného příslušenství. Spotřebitelé jsou chráněni před nezákonně vysokými úroky a RPSN zejména tím, že úvěrové smlouvy, které byly uzavřeny za podmínek rozporných s dobrými mravy, může soud prohlásit za neplatné. V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit pouze částku, kterou si půjčil bez úroků a smluvních pokut.Smlouva obsahuje ujednání o úroku z prodlení ve výši 0,1 procenta denně a úroku smluvním ve výši 50 % ročně.Soud za této situace dospěl k závěru, že smluvní ujednání o úrocích jsou extrémně vysokými a jsou v rozporu s dobrými mravy. A to u obou ujednání. Úroky z prodlení v České republice jsou stanoveny nařízením vlády 351/2013 Sb. - výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. V daném období výše úroků z prodlení činila max. 15 procent ročně. Žalobce požadoval 36 procent ročně. Stejně tak i sjednané úroky ve výši 50 procent ročně jsou extrémně vysoké a odporující dobrým mravům. Z měnové statistiky ČNB za rok 2023 soud zjistil, že v roce 2023 byly průměrné úrokové sazby měnových finančních institucí u nových obchodů a úvěrů mezi 7 až 8 procenty. Ujednání jsou tak extrémně vysokými a jsou v rozporu s dobrými mravy. Smlouva, která obsahuje netržní vysoké úrokové sazby je jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a je soudem považována za neplatnou. K tomu srovnej i judikaturu – NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 - „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 ObčZ, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček“.11. Soud tak dospěl k jednoznačnému závěru, že sjednané úroky jsou extrémně vysoké a jsou v rozporu s dobrými mravy a celá smlouva je tak považována za neplatnou (§ 580, 588 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Žalovaný tak byl povinen vrátit pouze obdrženou částku 18.052,40 Kč jako bezdůvodné obohacení - § 2991 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. V řízení bylo prokázáno nespornými tvrzeními účastníků, že tuto částku žalobci zaplatil. Proto byla žaloba jako nedůvodná zcela zamítnuta.12. Výrok o nákladech řízení je odrazem úspěšnosti žalovaného ve věci (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Náklady řízení v daném případě představují 2 úkony právní pomoci po 1.780 Kč - § 7, vyhl. 177/1996 Sb. Kč – převzetí zastoupení, sepis vyjádření, 2 režijní paušály po 450 Kč - § 13 vyhl. 177/1996 Sb., 21 % DPH 936,60 Kč.