Okresní soud v Lounech 17 C 109/2026-23 – Náklady řízení

Žalobkyně se obrátila dne 16. 2. 2026 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 28 188,13 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohla žalovaná čerpat hotovostní úvěr ve výši 60 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit úrokem ve výši 27,59 % ročně a pojistným v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 073 Kč. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 60 000 Kč, nedodržela však řádně podmínky pro splácení, když uhradila celkem pouze 93 285 Kč. Žalobkyně proto kromě vyúčtovaných smluvních pokut za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami dále uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 11. 11. 2025. Žalovanou částku 28 188,13 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 25 828,13 Kč, náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 1 030 Kč, pojistné ve výši 830 Kč (5 × 166 Kč), smluvní pokuty za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami ve výši 500 Kč (1 × 500 Kč), příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 200,91 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 737,15 Kč, vše kapitalizováno ke dni 16. 2. 2026, a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Žalovaná v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dala najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela s žalobkyní po posouzení její úvěruschopnosti dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované hotovostní úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet s úrokem ve výši 27,59 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 073 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno pojištění smrti, invalidity III. stupně, popř. průkazu ZTP/P, pracovní neschopnosti a ztráty zaměstnání nebo hospitalizace v důsledku úrazu, přičemž pojistné bylo sjednáno ve fixní částce 169 Kč měsíčně. V případě prodlení žalované se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 500 Kč za prodlení s každou splátkou. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 100 Kč za vymáhání prostřednictvím SMS, telefonátů, e-mailů a zaslání obyčejného psaní, a ve výši 130 Kč v případě psaní doporučeného, od 1. 5. 2022 byla výše sjednocena na částce 300 Kč za měsíc vymáhání /viz smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek, ověření bonity MLS, karta klienta, úvěrová zpráva/. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 60 000 Kč, se splácením splátek se však dostávala do prodlení, celkem žalovaná uhradila částku 93 285 Kč, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 11. 11. 2025 splatným /viz výpis čerpání a splátek, oznámení o zesplatnění/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Dle ust. § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Dle odst. 4 u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované uzavřena smlouva o (spotřebitelském) úvěru včetně pojištění, žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalované hotovostní úvěr ve výši 60 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky se smluveným úrokem a pojistným vrátit v 60 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 60 000 Kč, nehradila však příslušné splátky řádně a včas, neboť se dostala se splácením jednotlivých splátek do prodlení. Žalobkyně následně celý úvěr zesplatnila. Soud proto přiznal žalobkyni částku 28 188,13 Kč odpovídající požadované nesplacené části jistiny ve výši 25 828,13 Kč, dlužnému pojistnému ve výši 830 Kč a uplatněným smluvním pokutám ve výši 1 530 Kč (ve výši 500 Kč za prodlení s jednotlivými splátkami, a ve výši 1 030 Kč jako náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek, když soud žalobkyní uplatněnou náhradu nákladů za zaslání upomínek posoudil s ohledem na její paušální výši toliko jako smluvní pokutu) , neboť výše souhrnu těchto smluvních pokut byla sjednána v souladu s limity stanovenými v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud žalobě vyhověl i ohledně sjednaného úroku, který žalobkyně požadovala dílem v kapitalizované a dílem v dále běžící výši, taktéž v souladu s limity stanovenými v zákoně o spotřebitelském úvěru.11. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.12. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 943 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 128 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 188,13 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.