Okresní soud v Lounech 17 C 91/2026-29 – Náklady řízení

Žalobce se obrátil dne 1. 1. 2026 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnil nárok na zaplacení částky ve výši 57 000 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnil tím, že žalovaný s žalobcem uzavřeli dne , datum, smlouvu o pronájmu vozidla, na jejímž základě bylo žalovanému pronajato osobní vozidlo značky , Anonymizováno, reg. zn. , SPZ, , a to na dobu určitou od 23. 7. 2025 do 30. 7. 2025. Za půjčení vozidla bylo sjednáno nájemné ve výši 4 900 Kč za stanovenou dobu nájmu. K tomu žalobkyně tvrdí, že obvyklá cena v daném místě a čase za nájem obdobného vozidla na 7 dní činila 4 900 Kč, jelikož žalobce za tuto cenu tyto nájmy v dané době uskutečňoval, a současně za obdobnou cenu (konkrétně 5 000 Kč) pronajímal obdobné vozy na jeden týden i jiný podnikatel, a to , jméno FO, . V daném případě žalovaný vozidlo nevrátil ve sjednaném termínu a učinil tak až dne 21. 11. 2025. Za dobu od ukončení platnosti smlouvy, tj. od 31. 7. 2025 do 21. 11. 2025 (16 týdnů a jeden den) měl žalovaný žalobci uhradit bezdůvodné obohacení za užívání vozidla ve výši 79 100 Kč. Žalovaný však uhradil žalobci jen 22 100 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 57 000 Kč tvoří předmět tohoto řízení. Rozdíl byl žalovanému vyúčtován ve faktuře č. , hodnota, ze dne , datum, , se splatností dne 25. 11. 2025. Příslušenství tvoří zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Žalovaný v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobce s tímto postupem souhlasil již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný coby nájemce a žalobce coby pronajímatel dne , datum, uzavřeli smlouvu o pronájmu vozidla, na základě které se žalobce zavázal dát vozidlo zn. , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , žalovanému do užívání na dobu od 23. 7. 2025 do 30. 7. 2025, za což se žalovaný zavázal zaplatit nájemné ve výši 4 900 Kč /viz smlouva o pronájmu vozidla/. Žalovaný vozidlo převzal a užíval jej po sjednanou dobu, následně však vozidlo nevrátil, užíval ho i nadále a k vrácení vozidla došlo až dne 21. 11. 2025. Žalobce po žalovaném za období, které nebylo kryto smlouvou, tj. od 31. 7. 2025 do 21. 11. 2025, požadoval uhradit bezdůvodné obohacení za užívání vozidla ve výši 79 100 Kč. Žalovaný však žalobci uhradil jen 22 100 Kč. Žalobce proto na rozdíl těchto částek ve výši 57 000 Kč vystavil dne , datum, fakturu č. , hodnota, se splatností do 25. 11. 2025. Žalobce naposledy vyzval žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz faktura, předžalobní upomínka/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Žalobce prokázal, že v daném místě a čase pronajímal i jiné srovnatelné vozy s cenou nájemného za týden užívání vozidla ve výši 4 900 Kč. Takto například pronajal vůz zn. , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , na dobu od 10. 7. 2025 do 17. 7. 2025, za cenu 4 900 Kč, a to na základě smlouvy ze dne , datum, , nebo dále pronajal vůz zn. , Anonymizováno, reg. zn. , SPZ, , na dobu od 15. 7. 2025 do 22. 7. 2025, za cenu 4 900 Kč, a to na základě smlouvy ze dne , datum, /viz nájemní smlouvy na č. l. 24-25/. Žalobce dále předložil vyjádření , jméno FO, podnikající fyzické osoby pod IČO , IČO, mimo jiné též v silniční motorové dopravě, jak vyplývá z veřejně dostupných informací z živnostenského rejstříku, podle něhož cena za týdenní pronájem vozidla zn. , Anonymizováno, nebo zn. , Anonymizováno, činila v červenci 2025 částku 5 000 Kč /viz emailové vyjádření na č. l. 26/.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle § 2321 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi účastníky byla platně sjednána smlouva o nájmu dopravního prostředku na dobu určitou v trvání jedno týdne, a to za nájemné ve výši 4 900 Kč. Na základě smlouvy žalovaný dopravní prostředek užíval a řádně zaplatil sjednanou výši nájemného. Po skončení doby, na kterou byl nájem ujednán, však žalovaný předmětné vozidlo žalobci nevrátil a vozidlo užíval ještě dalších 16 týdnů a 1 den po skončení smlouvy. Jelikož k tomuto užívání vozidla od 31. 7. 2025 do 21. 11. 2025 žalovaný již neměl žádný právní titul, došlo v důsledku jeho užívání k bezdůvodnému obohacení žalovaného dle § 2991 o. z., které je žalovaný povinen žalobci vrátit. Výše bezdůvodného obohacení je pak ve smyslu § 2999 odst. 1 o. z. dána náhradou za užívání vozidla ve výši obvyklé ceny. V tomto směru soud uzavřel, že žalobce dalšími svými obdobnými nájemními smlouvami ve spojení s vyjádřením jiného podnikatele ve stejnému oboru prokázal, že obvyklá cena v daném místě a čase za pronájem obdobného vozidla činí 4 900 Kč týdně. Jestliže tak žalovaný vozidlo neoprávněně užíval po dobu 16 týdnů a 1 dne, činí celková výše peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení částku ve výši 79 100 Kč. Jelikož na tento závazek žalovaný již uhradil částku 22 100 Kč, činí zbývající dluh žalovaného 57 000 Kč, který žalobce řádně vyúčtoval žalovanému daňovým dokladem. Žalobce tak uplatnil svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.11. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobce uplatnil, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti vystavené faktury.12. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 770 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 280 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 57 000 Kč sestávající z částky 3 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.