Okresní soud v Lounech 17 C 95/2026-19 – Náklady řízení

Žalobkyně se obrátila dne 25. 3. 2026 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 56 853,06 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že se na základě uzavřené smlouvy o dodávkách elektrické energie ze dne , datum, č. , hodnota, jedná o neuhrazené platby za odběr elektřiny v odběrném místě vedeném pod č. EAN OPM: , hodnota, , nacházejícím se na adrese , adresa, za období od 10. 3. 2021 do 10. 1. 2022 a za období od 11. 1. 2022 do 12. 8. 2022, a dále o poplatek za odpojení ve výši 907,50 Kč a dva poplatky po 240 Kč jako paušální náhrada nákladů za odeslání upomínek.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Žalovaná v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dala najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaná je státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaná nyní bydlí na přesně nezjištěné adrese v Žatci u svého bratra a jako doručovací adresu si zvolila adresu , Adresa žalované, /viz úřední záznam o telefonickém hovoru s žalovanou/. Jelikož žalovaná má bydliště v České republice, pravomoc zdejšího soudu je tak dána.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, , v níž se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do odběrného místa vedeném pod č. EAN OPM: , hodnota, , nacházejícím se na adrese , adresa, , a žalovaná se zavázala uhradit řádně a včas cenu elektřiny a související služby. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, podle kterých byla žalovaná povinna platit nejen zálohy na odběr elektrické energie, ale i fakturu obsahující vyúčtování ceny za dodávku elektřiny. Ve všeobecných obchodních podmínkách byl sjednán též poplatek za odeslání upomínky ve výši 240 Kč /viz smlouvu, všeobecné obchodní podmínky/. Žalobkyně žalované vyfakturovala nedoplatek na platbách za elektřinu a související služby fakturou č. , hodnota, znějící na částku 33 524,25 Kč za spotřebu elektřiny v období od 10. 3. 2021 do 10. 1. 2022 se splatností do , datum, , dále fakturou č. , hodnota, znějící na částku 22 509,45 Kč za spotřebu elektřiny v období od 11. 1. 2022 do 12. 8. 2022 se splatností do , datum, , přičemž žalovaná hradila pouze částečně platbami v celkové výši 568,14 Kč /viz faktury, přehled úhrad/. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dvěma upomínkami, a to ze dne 22. 7. 2022 a 12. 5. 2022, přičemž součástí první z nich bylo i odstoupení od předmětné smlouvy. Za každou z upomínek byl žalované vyúčtován poplatek ve výši 240 Kč v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami /viz upomínky, všeobecné obchodní podmínky/. Fakturou č. , hodnota, se splatností dne , datum, pak byl žalované dále vyúčtován poplatek za samostatné odpojení elektřiny v odběrném místě ve výši 907,50 Kč /viz příslušná faktura/. Žalovaná byla naposledy vyzvána k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzvu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle ust. § 50 odst. 2 energetického zákona smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.8. Podle ust. § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.9. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny, žalovaná však nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala. Soud rovněž přiznal žalobkyni smluvní pokuty ve výši 2 × 240 Kč – paušální náhradu nákladů spojených s upomínáním žalované o jejím dluhu, a též vyfakturovaný poplatek za odpojení od elektřiny ve výši 907,50 Kč. Žalovaná byla s povinností platit případné poplatky seznámena ve smlouvě a obchodních podmínkách žalobkyně včetně ceníku poplatků. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.11. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.12. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.13. Pokud jde o odůvodnění výroku II. rozsudku ohledně doplatku soudního poplatku, v daném případě byl podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, soudní poplatek tak byl původně vypočítán podle položky 2 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „sazebník“), a to v částce 2 275 Kč. V této částce byl také žalobkyní uhrazen. Avšak soud návrhu nevyhověl a ve věci elektronický platební rozkaz nevydal. Bylo tedy třeba žalobkyni doměřit soudní poplatek podle položky 2 odst. 2 sazebníku, a to podle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku, tzn. do částky 2 843 Kč. Jelikož žalobkyně na soudním poplatku již uhradila částku 2 275 Kč, činí výše doplatku soudního poplatku částku 568 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 745,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 843 Kč (tj. včetně doměřené části poplatku) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 56 853,06 Kč sestávající z částky 3 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 490 Kč ve výši 2 412,90 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.