5 C 128/2025-101 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky 32 900 Kč, kterou jí žalovaný dluží ze Smlouvy o úvěru číslo , hodnota, uzavřené dne , datum, na částku 20 000 Kč, sestávající se z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 21 228,34 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za dobu od 29. 3. 2024 ke dni 3. 4. 2025 ve výši 7 876,33 Kč.2. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil, svoji neúčast neomluvil.3. Soud na základě provedených listinných důkazů zjistil, že účastníci uzavřeli dne , datum, Smlouvu o úvěru číslo , hodnota, na základě které získal žalovaný od žalobkyně úvěr ve výši 20 000 Kč, který se zavázal splácet 48. měsíčními splátkami ve výši 1 406 Kč vždy nejpozději do každého 22. dne každého kalendářního měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen (dne , datum, ). Žalovaný se zavázal za poskytnutý úvěr zaplatit celkem částku 59 184 Kč. Současně si účastníci sjednali pojištění schopnosti splácet. Zápůjční úroková sazba činila 68,90 %, RPSN 95,42 Kč. V článku 6., bodem 6.1 si účastníci sjednali pro případ prodlení dlužníka s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku. V článku 6., bod 6.3 si účastníci sjednali pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů okamžité zesplatnění úvěru. Součástí smlouvy byla příloha číslo , hodnota, – Pojištění schopnosti splácet úvěr, podle které žalovaný podepsal přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, pojištění bylo sjednáno na základě Pojistné smlouvy číslo , hodnota, . Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal hradit po dobu trvání úvěru měsíční úhradu za pojištění ve výši 173 Kč. Dne , datum, uzavřeli současně účastníci Dodatek číslo , hodnota, ke Smlouvě o úvěru číslo , hodnota, , přičemž předmětem dodatku bylo prohlášení žalovaného podepsat a učinit žalobkyni návrh na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru číslo , hodnota, , a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný za dobu od 23. 12. 2022 do 8. 12. 2023 nepravidelnými platbami uhradil celkem částku 18 278 Kč. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, přičemž v rámci, Anonymizováno, Hodnocení klienta vycházela z prohlášení klienta ohledně měsíčního příjmu žalovaného 24 000 Kč a tvrzených nákladů na bydlení ve výši 3 568 Kč. Ohledně osoby žalovaného, jehož totožnost ověřila z občanského průkazu číslo , hodnota, zjistila, že tento je svobodný, pracuje v trvalém pracovním poměru od 1. 11. 2017, bydlí v obecním bytě, přičemž jeho celkové výdaje činí 8 188 Kč, z toho náklady na bydlení 4 620 Kč. Žalovaný v době žádosti o poskytnutí úvěru ale zcela zamlčel své závazky z úvěrů uzavřených s jinými finančními institucemi s tím, že uvedl, že žádné další úvěry, zápůjčky apod. nemá, ačkoliv dne , datum, uzavřel Smlouvu o úvěru na částku 55 000 Kč (sp. zn. , Spisová značka, ), dne , datum, uzavřel Smlouvu o úvěru na úvěrový rámec až 140 000 Kč (sp. zn. , Spisová značka, ) a dne , datum, získal úvěr ve výši 40 000 Kč (sp. zn, Spisová značka, ). Pro porušování povinností žalovaným, který sjednané měsíční splátky řádně nesplácel přistoupila žalobkyně po opakovaných výzvách k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 22. 9. 2023, 22. 11. 2023, 22. 2. 2024 a 25. 3. 2024 dne 27. 3. 2024 k zesplatnění úvěru, což oznámila žalovanému dopisem ze dne , datum, a vyzvala jej k úhradě celkové dlužné částky 25 024 Kč do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval, důsledně tomu zaslala žalobkyně žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce dne , datum, předžalobní výzvu na úhradu částky 25 024 Kč včetně příslušenství, nejpozději do 15 dnů od data odeslání tohoto oznámení. Podle podacího archu , právnická osoba, . byla předžalobní výzva podána k poštovní přepravě dne , datum, pod číslem , hodnota, .4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Soud při posouzení otázky úvěruschopnosti vycházel z aktuální judikatury, a to rozsudku NS ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, ze kterého cituje: „27. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ukládá členským státům (při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů) přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Cílem je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti (odstavec 26 odůvodnění citované směrnice). Členské státy mají povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi (článek 8). Je na každém členském státu, aby stanovil pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice a přijal veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování s tím, že sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (článek 23). Směrnice následky za porušení uvedené povinnosti nestanoví a neupravuje ani otázky smluvního práva související s platností úvěrových smluv (srov. odstavec 30 odůvodnění směrnice).28. Úprava zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž zákonodárce pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, zvolil „sankci“ v podobě neplatnosti smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci ex lege pro případ, kdy byl úvěr poskytnut spotřebiteli, který nebyl schopen ho splácet. Jde o realizaci cíle dotyčného harmonizačního rámce, jímž je ochrana před neuváženým poskytováním úvěrů dlužníkům, kteří nejsou schopni je splácet.29. Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.30. Uvedený přístup odpovídá záměru zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy k citovaným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěrus