8 C 122/2020-37 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dohody o uznání dluhu. Žalobce v žalobě uvedl, že dne [datum] uzavřel s žalovanou prostřednictvím svého zmocněnce, [právnická osoba], dohodu o uznání dluhu (dále jen Dohoda). Žalovaná v ní uznala svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše celkem ve výši 15 395 Kč. Zároveň se zavázala uhradit jej v 30 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Žalovaná se následně dostala do prodlení s plněním dvou splátek. Žalobce se proto rozhodl využít svého smluvního oprávnění a odeslal žalované dne [datum] oznámení o zesplatnění dluhu spolu s předžalobní upomínkou. V rámci dopisu o zesplatnění pohledávky byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, která v zesplatněné výši činila 8 495 Kč, zároveň byla žalované poskytnuta lhůta k úhradě zesplatněné pohledávky, a to nejpozději do [datum]. Žalovaná na svůj dluh od data uzavření Dohody do data podání žaloby uhradila celkem částku ve výši 6 900 Kč. Žalobce na výzvu soudu doplnil, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Zaplo“), Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru a Sazebník. Na základě Smlouvy poskytla [právnická osoba] žalované úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se v uzavřené smlouvě zavázala vrátit částku ve výši 8 000 Kč do [datum]. Splatnost částky byla sjednána jednorázově. Úvěr nebyl zesplatňován, ale splatnost celé částky byla sjednána jednorázově k datu [datum]. Žalovaná se od [datum] ocitla v prodlení, když k datu splatnosti uvedenou částku neuhradila. Žalovaná o půjčku zažádala online na internetových stránkách www.zaplo.cz, kde vyplnila požadované registrační údaje ve formuláři. Žádost o půjčku byla žalované následně schválena a byla jí dne [datum] odeslána částka 8 000 Kč na účet č. [bankovní účet], ze kterého dříve odeslala verifikační platbu. Tímto žalovaná čerpala úvěr. Původní věřitel nevyžadoval podpis elektronickým prostředky. Žalobce se domnívá, že v daném případě je nutno s ohledem na výši poskytnuté částky, a to 8 000 Kč bezúročně, zvážit, zda-li se jedná o spotřebitelský úvěr v režimu zákona č. 145/2010 Sb. Dle názoru žalobce nikoliv. Ust. § 2 zákona č. 145/210 Sb. obsahuje taxativní výčet případů, kdy se zákon neaplikuje. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. 4. Žalobce se z jednání omluvil. 5. Žalobce soudu z listinných důkazů doložil dohodu o splátkách ze dne [datum], ze které bylo zjištěno, že se žalovaná zavázala uhradit žalobci částku 15 395 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Tuto částku nabyl žalobce od [právnická osoba], jenž původně uzavřel s žalovanou smlouvu [číslo]. Žalobce přes výzvu soudu nedoložil obsah původní smlouvy [číslo]. 6. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu a že došlo k sesplatnění dluhu. 7. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (k tomu blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018). 13. V daném případě, nebylo z důkazů předložených žalobkyní zjištěno, že by právní předchůdce žalobkyně řádně před uvařením smlouvy zkoumal příjmy žalované. Navíc žalobce soudu neprokázal svá tvrzení týkající se obsahu smlouvy uzavřenou s původním věřitelem, tedy není jasné na základě jakých skutečností a z čeho vyplývá žalobcem požadovaná částka 7245 Kč – smluvní pokuta a poplatek 900 Kč za odeslanou upomínku a rovněž nebylo možné ověřit tvrzení žalobce, že původní půjčka byla bezúročná, když žalobce soudu žádné důkazy ke svým tvrzením nepředložil. 14. Žalobce se k jednání nedostavil, tudíž soud ho nemohl poučit dle § 118a o.s.ř., aby doplnil důkazy týkající se úvěruschopnosti žalované a rovněž k obsahu původní smlouvy. 15. Z úřední činnosti je soudu známo, že původní věřitel [právnická osoba], neposkytuje bezúročné půjčky, tudíž tvrzení žalobce o tom, že na danou věc nedopadá zákon o spotřebitelském úvěru je pouze účelové. Žalobce neunesl důkazní břemeno, ke svým tvrzením ohledně obsahu původní smlouvy a rovněž nedoložil důkazy o tom, že původní věřitel dostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr. 16. Z těchto důvodů je spotřebitelská smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovanou, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí 1.100 Kč, neboť žalovaná z částky, kterou ji zaslal původní věřitel, uhradila dle tvrzení žalobce 6900 Kč. Soud proto zamítl žalobu v části, ve které žalobce požadoval smluvní pokutu (7245 Kč a 900 Kč) a to z důvodů neplatnosti smlouvy, když navíc obsah smlouvy nebyl v řízení prokázán. 17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobce byl v dané věci úspěšný pouze v nepatrné části, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované žádné náklady řízení nevznikly. 18. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.