8 C 184/2020-35 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se domáhal uhrazení částky 24 600 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi žalovanou a původním věřitelem [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, s tím, že úvěr měl být uhrazen nejpozději do [datum]. Žalovaná tuto smlouvu s předchůdcem žalobcem sjednala prostřednictvím internetových stránek. Původní věřitel dluh za žalovanou postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobci. Žalobce uvedl, že žalovaná byla před podáním žaloby upomínána o zaplacení upomínkou ze dne [datum], nicméně ničeho neuhradila. Dále žalobce doplnil, že úvěruschopnost žalované původní věřitel zkoumal prostřednictvím ověřování informací jednak od žalované (kontrola výplatních pásek, pracovní smlouvy apod.), a dále nahlížením do příslušných rejstříků. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Z listinných důkazů a to zejména z listiny označené jako smlouva [číslo] soud zjistil, že tato smlouva není podepsána, jsou v ní uvedeny identifikační údaje žalované a závazek původního věřitele poskytnout žalované úvěr. Ze smlouvy vyplývá, že žalované měla být zaslána částka 20 000 Kč, úrok činil 4 600 Kč a splatnost nastala dne [datum]. 4. Z výpisu z účtu vyplývá, že původní věřitel zaslal žalované na účet dne [datum] částku 20 000 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vyplývá, že původní věřitel postoupil na žalobce dluh za žalovanou a o této skutečnosti byla žalovaná informována oznámením ze dne [datum]. 6. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud ověřil, že byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu. 7. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). <i>8. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>10. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:</i> <i>11. (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> <i>13. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> <i>14. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>16. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>17. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 18. Soud po provedení důkazů dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že řádně ověřoval úvěruschopnost žalované. Žalobce nepřeložil žádné důkazy, z nichž vyplývá, že žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované. Soud z předložených důkazů nemůže zjistit, zda se původní věřitel spokojil při zjišťování údajů o majetku žalované pouze z informací od žalované či si tyto informace řádně ověřil jak žalobce tvrdí. Žalobce nepředložil např. výpis z účtu žalované, či výplatní pásky žalované či jiný dokument, ze kterého by bylo patrno, že si původní věřitel ověřil informace o majetku žalované, jak tvrdí. To že původní věřitel prověřoval žalovanou přes insolvenční rejstřík, či jiné veřejně dostupné databáze dle názoru soudu nestačí. 19. Jelikož se žalobce z jednání soudu omluvil, soud je tak nemohl při jednání v souladu s ustanovením § 118a o. s. ř. poučit o výše uvedeném poučit. 20. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. října 2018, v řízení OPR-Finance s. r. o. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. 21. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1, resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. 22. Žalobce nepředložil soudu žádné důkazy k tomu, že původní věřitel jako poskytovatel úvěru dostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí 20 000Kč, neboť žalovaná z částky, kterou jí zaslal původní věřitel, ničeho neuhradila. Žalovaná je povinna uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč. 23. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplat