19 C 268/2020-78 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 9 199 Kč s příslušenstvím, představující úroky, částečně kapitalizované částkou ve výši 10 075,19 Kč a zákonnými úroky z prodlení, částečně kapitalizovanými částkou ve výši 2 715,60 Kč. Ode dne 25.8.2018 žalobce požadoval uhradit smluvní úroky z částky 9 199 Kč ve výši 19,98% ročně a zákonný úrok z prodlení ze stejné částky ve výši 8,05% ročně. Uvedl, že dne 8.3.2013 právní předchůdce žalobce [právnická osoba], jako věřitel, uzavřel s žalovaným, jako dlužníkem, smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě uvedené smlouvy žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Úroky z půjčky ve výši 19,98% ročně spolu se souhrnným poplatkem za sjednání půjčky (odměna za administrativní zpracování půjčky a hotovostní inkaso splátek) byly sjednány celkem ve výši 18 394 Kč. Žalovaný se celkovou částku na úhradu půjčky zavázal hradit v 60i týdenních splátkách ve výši á 674 Kč. Žalovaný před podáním žaloby na úhradu půjčky hradil splátky pouze do [datum] a dle čl. 11 Smluvních podmínek tak vzniklo žalobci právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky a to dnem 5.3.2014. Výše dlužné jistiny tehdy činila částku ve výši 17 264 Kč a dlužný poplatek částku 14 435 Kč. Žalovaný následně dluh u právního předchůdce žalobce splácel, kdy uhradil celkem 22 500 Kč, z čehož na jistinu bylo započítáno 12 801 Kč a na dlužný poplatek 18 394 Kč. Dne 15.5.2017 došlo k postoupení pohledávky ze strany spol. [právnická osoba] na žalobce a po tomto datu žalovaný ještě uhradil částku ve výši 2 000 Kč (čtyřmi platbami po 500 Kč ze dne 15.5.2017, 19.6.2017, 21.7.2017 a 24.8.2017). Žalobce tedy po žalovaném požaduje zaplatit částku ve výši 9 199 Kč, představující dlužnou jistinu, kapitalizovaný úrok ve výši 10 075,19 Kč. K tomuto kapitalizovanému úroku žalobce uvedl, že skládá z úroku ve výši 19,98% ročně z dlužné jistiny od 2.5.2014, tedy ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do data postoupení pohledávky a následně až do 24.8.2017. Žalobce dále kapitalizoval zákonné úroky z prodlení za období od 13.11.2013, tj. ode dne marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do 24.8.2017. Ode dne 25.8.2017 žalobce požaduje z částky 9 199 Kč jak smluvní úrok ve výši 19,98% ročně, tak zákonný úrok z prodlení až do zaplacení. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokazuje Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.5.2017 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, spol. [právnická osoba] a žalobcem, na základě které došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky vůči žalovanému na žalobce. 2. Před zahájením jednání (z kterého se žalobce omluvil), žalobce soudu uvedl, že žalovaný dne 4.4.2014 vůči žalobci písemně uznal svůj dluh ze Smlouvy o půjčce [číslo] ve výši 31 699 Kč a zavázal se jej uhradit. 3. Žalovaný k žalobě nejprve písemně uvedl, že nesouhlasí s výší žalované částky, která je nepřiměřeně vysoká. Dluh žalobci splácel a má za to, že vše již bylo uhrazeno. Při ústním jednání, kterého se žalovaný osobně účastnil, uvedl, že uzavřel předmětnou smlouvu o půjčce, tuto splácel, avšak přesnou evidenci splátek si nevedl a k dispozici ji nemá. S ohledem na dobu, kdy byla smlouva o půjčce uzavřena, žalovaný vznesl námitku promlčení žalobního nároku. 4. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] soud zjistil, že spol. [právnická osoba], jako věřitel, poskytl žalovanému, jako dlužníkovi, zápůjčku ve výši 22 000 Kč a žalovaný potvrdil, že mu byla uvedená částka vyplacena do vlastních rukou při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal, že vyjma poskytnuté půjčky zaplatí i souhrnný poplatek ve výši 18 394 Kč (který představuje úrok, náklady na administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek). Na poskytnutou půjčku se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 40 394 Kč a to v 60i týdenních splátkách po 674 Kč s tím, že poslední splátka bude činit 628 Kč Smlouva je žalovaným řádně podepsána dne [datum]. Pokud jde o úroky ve výši 19,98% ročně, není v samotné smlouvě o této sazbě ničeho uvedeno. Uvedená výše sazby smluvního úroku je obsažena až ve Smluvních podmínkách smlouvy o půjčce, která však není ze strany žalovaného podepsána. Ze Splátkového kalendáře vyplývá, že výše dlužné jistiny k [datum] 9 199 Kč. 5. Aktivní legitimaci k podání žaloby má soud za prokázanou z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15.5.2017, kdy uvedeným dopisem byl žalovaný informován, že pohledávka spol. [právnická osoba] vůči žalovanému z nesplacené půjčky vyčíslená v celkové výši 9 199 Kč s přísl., byla postoupena na žalobce. Aktivní legitimaci žalobce má soud za prokázanou i ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.5.2017 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, spol. [právnická osoba] a žalobcem, na základě které došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky vůči žalovanému na žalobce. 6. Z listiny nazvané jako Uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce [právnická osoba] má soud za prokázáno, že žalovaný dne 4.4.2014 uznal svůj dluh vůči shora uvedené společnosti z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ve výši 31 699 Kč s tím, že jej bude splácet splátkou ve výši 1 000 Kč měsíčně. Soud měl k dispozici i Uznání dluhu ze stany žalovaného podepsané dne 22.4.2014, kde se žalovaný zavázal shora uvedený duh splácet v měsíčních splátkách po 1 200 Kč. 7. Po právní stránce soud posoudil dle níže uvedených ustanovení: <i>Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>Protože smlouva o půjčce byla uzavřena ještě za účinnosti původního občanského zákoníku, byl závazkový vztah mez stranami posuzován dle tehdy účinného zákona č. 40/1964 Sb.</i> <i>Podle § 657 obč. zák. (zákon č. 40/1964 Sb.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném k době zavření smlouvy o úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>Podle § 39 obč. zák. je nepatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> <i>Dle § 2053 o.z. (zákona č. 89/2012 Sb.) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> 8. S ohledem na § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud z moci úřední zabýval předloženými smlouvami o půjčce se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a především jeho přísnější transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 9. Z důkazů předložených žalobcem, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že právní předchůdce žalobce neprokázal, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet zápůjčku. Žalobce soudu nepředložil žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly jakkoliv zjišťovány majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, zaměstnání, zda byl veden v registru dlužníků bank apod. 10. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce, coby poskytovatel půjček, je tak dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr, resp. půjčku. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vžd