20 C 97/2020-129 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 1 132 914,70 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce a žalovaný spolu v roce 2013 uzavřeli smlouvu o poskytování právních služeb, na základě které se žalovaný jako advokát zavázal poskytnout žalobci právní služby ve věci vymáhání nároků ze zaniklého sdružení podnikatelů. Plnou moc k uplatnění nároku udělil žalobce žalovanému dne 4. prosince 2013. Předmětem právních služeb poskytovaných ze strany žalovaného bylo vymáhání nároků žalobce vůči pánům [jméno] [příjmení], bytem [adresa], dnes bytem [adresa], kteří spolu s žalobcem v minulosti podnikali ve formě sdružení. Tito účastníci ukončili svou spolupráci ve formě sdružení dohodou ze dne 30. prosince 2009, ovšem zůstaly zde nevypořádané movité věci, nemovité věci a závazky, jejichž vypořádání se žalobce domáhal a žalovaný mu v tomto směru poskytoval právní služby. Žalovaný v uvedené věci mimo jiné podal jménem žalobce žalobu označenou jako Žaloba na vypořádání sdružení – podílového spoluvlastnictví. Tato žaloba byla podána dne 27. listopadu 2013. Věc byla vedena u Okresního soudu Praha – východ pod spisovou značkou 19 C 139/2013. Žaloba byla koncepčně zpracována tak, že žalobce navrhoval zrušení podílového spoluvlastnictví jednak k movitým věcem vymezeným v předmětné žalobě a jednak k závazkům vymezeným v předmětné žalobě. Okresní soud Praha – východ jako soud prvého stupně ve svém rozsudku číslo jednací 19 C 139/2013 – 155 ze dne 19. října 2015 vypořádal spoluvlastnictví bývalých účastníků sdružení k movitým věcem a ve zbytku nároku týkajícího se společných závazků žalobu zamítl s odůvodněním, že závazky takto vypořádat nelze, neboť nejsou způsobilé býti předmětem spoluvlastnictví. Uvedené rozhodnutí bylo ohledně nemožnosti navrhovaného vypořádání závazků potvrzeno i rozsudkem Krajského soudu v Praze číslo jednací [číslo jednací] ze dne 17. března 2016, který byl vydán v rámci odvolacího řízení. S ohledem na tento dílčím způsobem nepříznivý výsledek sporu žalobce s žalovaným ukončil spolupráci a vypověděl smlouvu o poskytování právních služeb a následně se ve věci nároku z dosud nevypořádaných závazků obrátil na advokáta [titul] [jméno] [příjmení], který podal jeho jménem dne 12. ledna 2017 žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Mělníku pod spisovou značkou 7 C 11/2017 Touto žalobou žalobce vymáhal od pánů [příjmení] a [příjmení] vydání bezdůvodného obohacení s ohledem na to, že za předmětné závazky sdružení odpovídali účastníci jako bývalí účastníci sdružení společně a nerozdílně, ovšem po zániku sdružení je hradil výhradně žalobce, a hradil je tedy nad rámec svého podílu. V této žalobě byly uplatněny tytéž závazky, které žalovaný jménem žalobce původně uplatňoval k vypořádání u Okresního soudu Praha – východ Okresní soud v Mělníku v této věci žalobci v podstatném rozsahu vyhověl, většinu uplatněných závazků přiznal, pouze některé dílčí části zamítl jako promlčené. Právní názor soudu prvého stupně byl potvrzen i Krajským soudem v Praze jako soudem odvolacím, a to rozsudkem číslo jednací [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] ze dne 13. června 2018. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci, a pánové [příjmení] a [příjmení] žalobci uhradili příslušné částky včetně nákladů řízení. Po té následně podali do obou těchto rozsudků dovolání, na základě kterého o věci rozhodoval Nejvyšší soud České republiky Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem číslo jednací [číslo jednací] ze dne 21. března 2019 zrušil rozsudek soudu prvého stupně i soudu odvolacího a vrátil věc k dalšímu řízení, když částečně vyhověl dovolání a předmětné rozsudky zrušil z důvodu, že uplatněné nároky v určité části shledal za promlčené. Žalobce totiž předmětnou žalobou na vydání bezdůvodného obohacení ze dne 12. ledna 2017 uplatnil veškeré nároky na vydání bezdůvodného obohacení vzniklé již od roku 2010, kdy byla činnost sdružení ukončena, s tím, že podáním žaloby u Okresního soudu Praha – východ (ač nesprávně formulované) došlo dne 27. listopadu 2013 ke stavení promlčecí doby. Soud prvého stupně i odvolací soud ve svém rozhodnutí stavení promlčecí doby potvrdily a uplatněné nároky za promlčené nepovažovaly. Dle právního názoru Nejvyššího soudu České republiky ovšem odvolací soud i soud prvního stupně tuto otázku posoudily nesprávně. V důsledku předmětného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky se část pohledávky žalobce označená za promlčenou stala nevymahatelnou. Část pohledávky, která nebyla označena za promlčenou, byla ze strany pánů [příjmení] a [příjmení] žalobci řádně uhrazena, a žalobce vzal tedy původní žalobu o vydání bezdůvodného obohacení ze dne 12. ledna 2017 v plném rozsahu zpět. Okresní soud v Mělníku usnesením číslo jednací 7 C 11/2017 – 357 ze dne 24. června 2019 řízení na základě zpětvzetí žaloby zastavil; toto usnesení bylo ve výroku o nákladech řízení změněno usnesením Krajského soudu v Praze, číslo jednací [číslo jednací]. Žalobce přesvědčen, že mu jednáním žalovaného jako advokáta, který měl na základě uzavřené smlouvy o poskytování právních služeb povinnost jeho nárok řádně uplatnit u soudu, vznikla majetková újma, jež shledává v tom, že mu nebyl přiznán nárok na vydání bezdůvodného obohacení ze strany pana [příjmení] a [příjmení], naopak se tento nárok stal nevymahatelným (byl promlčen), a to v důsledku jednání žalovaného, který jako advokát nesprávně aplikoval právní předpisy a nehájil jeho zájmy řádným způsobem, když žalobce je přesvědčen, že pokud by žalovaný uplatnil jeho nárok v roce 2013 jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, nikoli jako nárok na vypořádání spoluvlastnictví k závazkům, příslušný soud by žalobě vyhověl. Své přesvědčení žalobce opírá o to, že když byla v roce 2017 v téže věci za shodných okolností podána žaloba na vydání bezdůvodného obohacení, soud této žalobě vyhověl, vyjma té části, která byla již promlčena (viz 25 Cdo 1734/2016, 25 Cdo 2038/2018). Žalovaný ničeho ani přes předžalobní upomínku neuhradil. 2. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby, když nárok ani z části neuznává a s důvody, které uvedl žalobce v podané žalobě, nesouhlasí, on sám ve věci nerozhodoval. Současně vznáší námitku promlčení nároku, když žalobce sám ve svém návrhu uvádí, že žalovaná částka - jistina, je požadována ve výši, která byla uplatněna v žalobě ze dne 12. ledna 2017. Podle žaloby spočívá zavinění v tom, že žalobní návrh podaný dne 27. listopadu 2013 byl nesprávně formulován, je tak uplatňován nárok promlčený, neboť pochybení je vystaveno na datu 27. listopadu roku 2013, tedy na době před více než šesti lety. Dále žalovaný namítá, že ve věci není pasivně legitimován. 3. K návrhu žalovaného vstoupila do řízení [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], jako vedlejší účastník na straně žalované. 4. Vedlejší účastník rovněž navrhnul zamítnutí žaloby a zároveň vznesl námitku promlčení. Vedlejší účastník jakožto odpovědnostní pojistitel žalovaného předně uvedl, že není splněn ani jeden z předpokladů odpovědnosti advokáta dle zákona o advokacii, kterými jsou příčina, vznik škody jako následek a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti při výkonu advokacie a vznikem škody, z ničeho nevyplývá, že by žalovaný při výkonu advokacie, resp. při zastupování žalovaného v soudním řízení jakýmkoliv způsobem pochybil. Skutečnost, že žalobce nebyl v původním řízení vedeném u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 19 C 139/2013 a v navazujícím odvolacím řízení úspěšný, ještě automaticky neznamená, že žalovaný musel nějakým způsobem pochybit. Dále z žádného důkazu nevyplývá, že by žalobci vznikla vůbec nějaká škoda. Tedy na straně žalovaného jakožto advokáta není dána odpovědnost za škodu, když žalovaný se žádného pochybení nedopustil a žalobci žádná škoda nevznikla, resp. tato případně v žádném případě není v příčinné souvislosti s jakýmkoliv porušením povinnosti žalovaného jakožto advokáta. 5. Soud ve věci jednal dne 30.9.2020, dne 26.2.2021, dne 9.4.2021 a dne 19.4.2021 vyhlásil rozsudek a provedl následující listinné důkazy, na jejichž základě zjistil níže popsaný skutkový stav: 6. Žalobou ze dne 27.11.2013 se žalobce zastoupen v řízení žalovaným dle plné moci domáhal u Okresního soudu Praha – východ, aby soud zrušil podílové spoluvlastnictví k věcem a závazkům, a to ohraňovací lis [anonymizováno] [číslo], tabulové nůžky [anonymizováno] [číslo], kontokorentní úvěru u [bankovní ústav] v celkové výši 1 500 000 Kč (na základě smlouvy o kontokorentním účtu [číslo]), úvěr u [bankovní ústav] v celkové výši 2 111 000 Kč (na základě smlouvy o úvěru [číslo]), další závazky v celkové výši 316 857 Kč, půjčka sdružení od paní [jméno] [příjmení] v celkové výši 300 000 Kč půjčka od pana [příjmení] v celkové výši 595 000 Kč, když žalovanými byli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a mezi účastníky vznikl právní vztah na základě Smlouvy o sdružení ze dne 1.11.1998 a ke dni 30.12.2009 byla uzavřena dohoda o ukončení činnosti sdružení. 7. Rozsudkem OS pro Prahu východ