21 C 295/2020-35 — Okresní soud v Litoměřicích

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce vyzval žalovaného dle § 21 zák. č. 65/2017 Sb. v rámci silniční kontroly ke splnění povinnosti podrobit se odběru krve spojeného s odborným lékařským vyšetřením k prokázání přítomnosti jiných návykových látek v krvi než alkohol. Dne 10. 7. 2020 provedl poskytovatel zdravotnických služeb vyšetření žalovaného, přičemž byl zjištěn pozitivní výsledek přítomnosti tetrahydrocannabinolu v krvi žalovaného. Žalobce dne 11. 9. 2020 zaplatil fakturu [číslo] na částku 1 500 Kč se splatností 29. 9. 2020 za provedení uvedeného vyšetření. Dále žalobce žalovanému vyúčtoval náklady za dopravu žalovaného do lékařského zařízení (z [územní celek] do nemocnice v [obec], tj. 5 km) ve výši 32 Kč dle vyhlášky MPSV č. 333/2018 Sb. Dle § 24 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, vznikla žalovanému povinnost uhradit náklady, které musel žalobce s provedením lékařského vyšetření vynaložit. Náklady žalobce vyčíslil fakturou [číslo] na částku 1 532 Kč, se splatností 29. 9. 2020. Žalovaný ničeho neuhradil. Dne 21. 1. 2021 vzal žalobce žalobu co do jistiny zpět pro úhradu částky 2 132 Kč žalovaným ke dni 15. 1. 2021, tedy po podání žaloby. Trval na zákonných úrocích kapitalizovaných částkou 45,22 Kč s tím, že uhrazenou částku započítal na jistinu a náklady. Soud řízení co do jistiny zastavil dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. pro zpětvzetí žaloby (výrok I.). Dále soud jednal o kapitalizovaných úrocích. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalovaný se na výzvu žalobce podrobil odbornému lékařskému vyšetření, kterým byl shledán pozitivní na přítomnost tetrahydrocannabinolu v krvi. Žalobce mu vyúčtoval náklady spojené s tímto vyšetřením a s dopravou do lékařského zařízení žalovaný ničeho neuhradil ani přes předžalobní výzvy. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že žalovaný je podle § 24 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, povinen uhradit náklady na odborné lékařské vyšetření a dopravu do zdravotnického zařízení. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením, proto je povinen zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o provedený zápočet úhrady na jistinu, žalobce tak učinil správně. Nikoliv však u nákladů řízení- právo na jejich zaplacení vzniká až pravomocným rozhodnutím. Žalobce měl naopak započítat úhradu i na úroky, což neučinil a soud tedy žalobu do kapitalizovaných úroků zamítl, protože z důkazů vyplývá, že žalovaný i tuto částku již uhradil (výrok II.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva, žaloba a zpětvzetí). Povinnost žalovaného k úhradě soudního poplatku vyplývá z ustanovení § 2 odstavce 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen„ ZoSP”) s ohledem na skutečnost, že žalobce byl od této povinnosti podle § 11 ZoSP osvobozen. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.