21 C 33/2021-63 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 844 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného z pojistné smlouvy [číslo] kterou žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 9. 9. 2014. Předmětem pojistné smlouvy bylo pojištění majetku a odpovědnosti občanů, uzavřené na dobu neurčitou, s roční splatností pojistného ve výši 2 128 Kč. Žalovaná ani přes výzvu neuhradila pojistné splatné ke dni 17. 9. 2019, pojistná smlouva byla proto ukončena dne 6. 1. 2020. Dlužné pojistné za období od 17. 9. 2019 do 6. 1. 2020 činí 644 Kč. Kromě této částky žalobkyně dále v řízení požaduje zaplacení 200 Kč coby poplatku za odeslání upomínky. 2. Soud ze své činnosti zjistil, že žalovaná byla pravomocně omezena ve svéprávnosti od 25. 8. 2018. 3. K tomu žalobkyně uvedla, že ke dni uzavření pojistné smlouvy (9. 9. 2014) byla žalovaná svéprávná, navíc žalovaná více než 5 let řádně a včas pojistné hradila. 4. Opatrovník žalované se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoliv byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 5. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Z pojistné smlouvy [číslo] na pojištění majetku a odpovědnosti občanů ze dne 9. 9. 2014 soud zjistil, že dne 9. 9. 2014 uzavřela žalobkyně (dříve nazvaná [právnická osoba]) jako pojistitel, a žalovaná jako pojistník, pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění majetku a odpovědnosti občanů, na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala žalobkyni platit roční pojistné ve výši 2 128 Kč (původně 2 053 Kč, po navýšení 2 128 Kč). Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 17. 9. 2014. Žalobkyně v řízení tvrdila, že pojistná smlouva trvala po celou rozhodnou dobu a že jí žalovaná - na jejím základě – doposud dluží na pojistném za dobu od 17. 9. 2019 do 6. 1. 2020 částku 644 Kč, v řízení přitom nevyšlo najevo nic, co by její tvrzení vyvrátilo anebo jen zpochybnilo, naopak, tato jsou v souladu s výsledky provedeného dokazování. Z ostatních listinných důkazů (upomínka dlužného pojistného, informace o zániku pojistné smlouvy, informace o nedoplatku pojistného po zániku pojistné smlouvy, předžalobní upomínka, podací arch, sledování zásilky [anonymizováno]) soud neučinil žádná další relevantní skutková zjištění. 7. Soud z úřední činnosti zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 7. 2018, č. j. [číslo jednací], byla žalovaná omezena ve svéprávnosti, a to na dobu dvou let s tím, že není způsobilá nakládat s finanční částkou přesahující 1 000 Kč měsíčně, rozdělenou na 250 Kč týdně, není schopna nakládat s majetkem, jehož hodnota přesahuje 1 000 Kč, uzavírat smlouvy, jimiž by se zavazovala k opakovanému či trvajícímu plnění, placení úroku či smluvní pokuty, není schopna spravovat cizí majetek, uzavírat smlouvy o poskytování sociálních služeb, obstarávat si své záležitosti na úřadech, uzavírat pracovně právní vztahy, smlouvy o hmotné odpovědnosti, pořizovat pro případ smrti, zříci se dědického práva, odmítnout/vzdát se dědictví, udělit plnou moc, přebírat zásilky určené do vlastních rukou, uzavřít manželství/registrované partnerství, určit či popřít otcovství a posoudit poskytnutí zdravotních služeb a zásah do své duševní a tělesné integrity s výjimkou běžných záležitostí. Opatrovníkem žalované byla jmenována [ulice] část [obec a číslo]. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 25. 8. 2018. 8. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 12. 2020, č. j. [spisová značka], bylo omezení svéprávnosti žalované prodlouženo na dobu pěti let s tím, že žalované byl jmenován nový opatrovník, otec [příjmení] [příjmení], narozený dne [datum], bytem [adresa], [část obce]. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 1. 2. 2021. 9. Ze spisu sp. zn. [spisová značka] vyplývá (znalecký posudek ze dne 3. 3. 2018 od [titul] [jméno] [příjmení], znalce v oboru zdravotnictví psychiatrie), že stav žalované je dlouhodobě nepříznivý, žalovaná se již od roku 1996 potýká s psychickými problémy, pro které byla opakovaně léčena v psychiatrické léčebně, přičemž z dalších důkazů (sdělení od [anonymizováno] [obec] z. ú. ze dne 22. 7. 2021) ale soud zjistil, že žalovaná spolupracovala s několika sociálními službami v rámci [anonymizováno] [obec] z. ú., kdy v době uzavření předmětné pojistné smlouvy pracovník sociálních služeb doprovodil žalovanou do pobočky žalobkyně, kde měla žalovaná sjednanou schůzku. Žalovaná samostatně vyřídila uzavření pojistné smlouvy s tím, že pracovník sociálních služeb byl při schůzce přítomen pouze jako podpora. 10. Po zvážení všech okolností dospěl soud k závěru, že předmětná pojistná smlouva byla uzavřena platně, když žalovaná si byla vědoma, co podepisuje, navíc ji podepisovala za podpory sociálního pracovníka. Žalovaná předepsané pojistné hradila řádně a včas, do prodlení se dostala až v roce 2019 (až po pěti letech od uzavření pojistné smlouvy), v době, kdy již byla omezena na svéprávnosti (2018) a došlo k ustanovení opatrovníka. V době prodlení (2019) tedy již žalovaná nebyla s to posoudit následky uzavření smlouvy, a vše za ní vyřizoval ustanovený opatrovník. 11. Po právní stránce, s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), soud smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou posoudil jako pojistnou smlouvu podle § 2758 o. z. Žalobou uplatněný nárok je nárokem na zaplacení pojistného dle § 2782 o. z. Žalovaná neplnila svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se pojistnou smlouvou zavázala, když žalobkyni nezaplatila pojistné za období od 17. 9. 2019 do 6. 1. 2020, soud proto žalobě v rozsahu dlužného pojistného ve výši 644 Kč vyhověl. Bylo na žalované (resp. opatrovníkovi žalované), pokud bylo dlužné pojistné uhrazeno, aby toto tvrdil a ke svému tvrzení soudu nabídl důkazy, což však neučinil a zůstal pasivní. Vzhledem k tomu, že žalovaná částka nebyla zaplacena do rozhodnutí soudu, soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z. ve výši stanovené § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z částky 644 Kč, tj. úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 644 Kč od 7. 1. 2020 do zaplacení. 12. Vedle dlužného pojistného žalobkyně po žalované požaduje zaplacení poplatku za odeslání upomínky ve výši 200 Kč. Žalobkyně soudu nepředložila sazebník poplatků. I přesto lze z předložených listinných důkazů, zejména pojistné smlouvy, konstatovat, že sjednání poplatku za odeslání upomínky v této výši není předmětem vlastních smluvních ujednání mezi účastníky. Ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady za zaslání upomínky je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě hradit paušální náklady za zaslání upomínky by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel využil dispozitivní úpravu občanského zákoníku a tuto povinnost spotřebitele do adhezní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit paušální náklady za zaslání upomínky výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše paušálních nákladů k výši (významu) jimi zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady za zaslání upomínky je tak neplatné, když poskytovatel žádnou takovou povinnost nemá. Ujednání, jež nebylo součástí samotného smluvního textu (pojistné smlouvy), pod který žalovaná připojila svůj podpis, nýbrž součástí všeobecných pojistných podmínek, na něž smlouva odkazuje, soud shledal nepoctivým, a to při respektování závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, jehož nosnými důvody jsou obecné soudy při svém rozhodování v obdobných případech vázány (srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3465/12). Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 deklaroval, že v rámci spotřebitelských smluv zásadně nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), s tím, že výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Pokud je ujednání o smluvní pokutě – v rozporu s citovaným názorem Ústavního soudu – obsaženo toliko ve všeobecných obchodních podmínkách, nelze jej považovat za poctivé a věřiteli nelze právo na