7 C 176/2020-47 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 1 200 Kč kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 73 Kč za dobu od 10. 8. 2019 do 17. 3. 2020, s tím, že se jedná o neuhrazené pojistné za období od 3. 5. 2019 do 9. 8. 2019, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy„ ODPOVĚDNOST ZAMĚSTNANCE ZA ŠKODU ZPŮSOBENOU ZAM.“, uzavřené mezi účastníky s počátkem pojištění dne 3. 5. 2018 a poplatek 300 Kč za vyhotovení a zaslání zákonem uložené upomínky na dlužné pojistné s upozorněním na možný zánik pojištění dle § 2804 zák. č. 89/2012 Sb. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Nabídkou na uzavření pojistné smlouvy [číslo] ze dne 2. 5. 2018, včetně záznamu z jednání a pojistných podmínek, bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti žalovaného jako zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. Pojistné bylo sjednáno ve výši 2 240 Kč ročně, mělo být hrazeno 1 x ročně vždy k 3. 5. Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 3. 5. 2018. Účastníci si dále sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými a zvláštními pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní. Z tvrzení žalobkyně a jí předloženého vyúčtování pojistné smlouvy, se podává, že žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné s příslušenstvím za období od 3. 5. 2019 do 9. 8. 2019 v celkové výši 600 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požaduje zaplacení 2 x 300 Kč na poplatku za upomínání. Dopisem žalobkyně ze dne 17. 6. 2019, adresovaným žalovanému, a daným k poštovní přepravě dne 19. 6. 2019, bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala, aby dlužné pojistné doplatil ve stanovené lhůtě, zároveň žalovaného upozornila, že v případě, že tak neučiní, smlouva následujícím dnem zanikne. Přípisem ze dne 22. 8. 2019 informovala žalobkyně žalovaného o ukončení pojištění uplynutím dne 8. 8. 2019. Přípisem ze dne 17. 9. 2019 vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, vyzvala jej k uzavření smíru. Přípisem právního zástupce žalobkyně ze dne 19. 12. 2019, včetně výpisu z poštovního podacího archu ze dne 19. 12. 2019, má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovaného před podáním žaloby k úhradě žalované částky, zásilka byla dána k poštovní přepravě dne 19. 12. 2019 Sazebníkem nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění s účinností od 1. 6. 2019 žalobkyně dokládala sazbu za upomínku k zaplacení dlužného pojistného 300 Kč a za pokus o smír po zániku pojištění 300 Kč. 4. Tedy z vyjádření žalobkyně a vyúčtování pojistné smlouvy [číslo] se podává, že vedle dlužného pojistného ve výši 600 Kč za dobu od 3. 5. 2019 do 9. 8. 2019 žalobkyně po žalovaném požaduje částku 2 x 300 Kč, a jak se podává z vyúčtování pojistné smlouvy [číslo] jedná se o poplatek za upomínku k zaplacení dlužného pojistného a zřejmě poplatek za pokus o smír po zániku pojištění. 5. Dle ustanovení § 2758 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 6. Dle ustanovení § 2782 odst.1 o.z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Z nabídky na uzavření pojistné smlouvy [číslo] ze dne 2. 5. 2018 vyplynulo, že součástí nabídky jsou mimo jiné Všeobecné pojistné podmínky majetek a odpovědnost [číslo] [číslo] a Zvláštní pojistné podmínky odpovědnost zaměstnance [číslo] [číslo], které též soudu předložila. V článku 21 Všeobecných pojistných podmínek majetek a odpovědnost [číslo] [číslo] je konstatováno, že za služby uvedené v Přehledu nákladů náleží žalobkyni úhrada podle Přehledu nákladů účinného v den vyžádání služby; aktuální znění Přehledu nákladů je zveřejněno na všech obchodních místech žalobkyně a na jejích internetových stránkách. 9. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím právním závěrům: Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením § 2758 o. z.. Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, když žalobkyni nezaplatil pojistné za období od 3. 5. 2019 do 9. 8. 2019 a soud proto žalobě v rozsahu dlužného pojistného ve výši 600 Kč vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z. ve výši stanovené § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z částky 600 Kč, tj. úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 600 Kč od 10. 8. 2019 do 17. 3. 2020, tedy úrok z prodlení v kapitalizované výši 36,30 Kč (výrok ad I. rozsudku). 10. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 11. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 12. Vedle dlužného pojistného žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení poplatku 2 x 300 Kč za upomínku k zaplacení dlužného pojistného a upomínku - pokus o smír. Z předložených listinných důkazů, zejména návrhu na uzavření pojistné smlouvy a pojistných podmínek, lze konstatovat, že sjednání poplatku za upomínku k zaplacení dlužného pojistného a upomínku - pokus o smír v této výši není předmětem vlastních smluvních ujednání mezi účastníky. V tomto směru lze ve věci zaujmout stanovisko a rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů (ve smyslu ust. § 115a o. s. ř). Ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady za upomínku k zaplacení dlužného pojistného a upomínku - pokus o smír je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě hradit paušální náklady za upomínku k zaplacení dlužného pojistného a upomínku - pokus o smír by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel využil dispozitivní úpravu občanského zákoníku a tuto povinnost spotřebitele do adhezní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit paušální náklady za upomínku k zaplacení dlužného pojistného a upomínku - pokus o smír výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše paušálních nákladů k výši (významu) jimi zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady za upomínku k zaplacení dlužného pojistného a upomínku - pokus o smír je tak neplatné, když poskytovatel žádnou takovou povinnost nemá. Ujednání, jež nebylo součástí samotného smluvní textu (pojistné smlouvy), pod který žalovaná připojila svůj podpis, nýbrž součástí všeobecných pojistných podmínek, na něž smlouva odkazuje, soud shledal nepoctivým, a to při respektování závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, jehož nosnými důvody jsou obecné soudy při svém rozhodování v obdobných případech vázány (srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3465/12). Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 deklaroval, že v rámci spotřebitelských smluv zásadně nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), s tím, že výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Pokud