7 C 228/2021-35 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 241 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 12. 4. 2020 do 3. 3. 2021 ve výši 289 Kč, s tím, že se jedná o neuhrazené pojistné za období od 7. 2. 2020 do 11. 4. 2020, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy o Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizováno] ohledně vozidla MERCEDES-BENZ, typ [číslo], [registrační značka] [číslo] které bylo mezi účastníky sjednáno s počátkem pojištění dne 7. 2. 2020, uzavřené mezi účastníky řízení dne 7. 2. 2020, a to ve výši 2 941 Kč, a částku 300 Kč jako poplatku za odeslání upomínky – paušalizované náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Pojistnou smlouvou ze dne 7. 2. 2020, č. návrhu [číslo], bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizováno] ohledně vozidla MERCEDES-BENZ, typ [číslo], [registrační značka] 2014. Pojistné mělo být hrazeno pololetně á 11 676 Kč Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 7. 2. 2020. Účastníci si dále sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní. Přípisem ze dne 24. 3. 2020, žalobkyni doručeným dne 6. 5. 2020 (jak se podává z razítka podatelny žalobkyně), žalovaný vypověděl dotčenou pojistnou smlouvu ze dne 7. 2. 2020, [číslo]. Přípisem ze dne 11. 5. 2020 oznamovala žalobkyně žalovanému, že dnem 10. 4. 2020 zaniklo sjednané pojištění na základě výpovědi žalovaného ve dvouměsíční lhůtě po uzavření pojistné smlouvy, dluh na pojistném k tomuto datu činil 2 941 Kč. Přípisem ze dne 8. 6. 2020 žalobkyně dokládala, že upomínala žalovaného o úhradu dlužného pojistného před podáním žaloby. K této upomínce však žalobkyně nepředložila doklady o odeslání zásilek žalovanému. Přípisem právního zástupce žalobkyně ze dne 25. 9. 2020, včetně výpisu z poštovního podacího archu ze dne 25. 9. 2020, má soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyně jménem žalobkyně žalovaného vyzýval k zaplacení dluhu před podáním žaloby. 5. Dle ustanovení § 2758 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 6. Dle ustanovení § 2782 odst.1 o.z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 7. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím právním závěrům: Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením § 2758 o.z.. Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, když žalobkyni nezaplatil pojistné za období od 7. 2. 2020 do 10. 4. 2020 a soud proto žalobě v rozsahu dlužného pojistného ve výši 2 941 Kč vyhověl. Bylo na žalovaném, pokud dlužné pojistné uhradil, aby toto tvrdil a ke svému tvrzení soudu nabídl důkazy. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z. ve výši stanovené § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z částky 2 941 Kč, tj. úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 941 Kč od 12. 4. 2020 do 3. 3. 2021 ve výši 262,30 Kč. 9. Podle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 10. Podle ust. § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 11. Vedle dlužného pojistného žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení poplatku 300 Kč za zaslání upomínky. Z předložených listinných důkazů, zejména pojistné smlouvy, lze konstatovat, že sjednání poplatku za zaslání upomínky v této výši není předmětem vlastních smluvních ujednání mezi účastníky, žalobkyně soudu ani nenabídla důkazy k prokázání zaslání upomínky žalovanému, a i žalobkyní požadovaná částka 300 Kč na poplatku za odeslání upomínky – paušalizované náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného, nekoresponduje s předloženým ceníkem žalobkyně, podle kterého má činit poplatek za předžalobní upomínku po zániku pojištění formou dopisu 120 Kč (náklady za zaslání předžalobní upomínky účtuje i právní zástupce žalobkyně) a poplatek za upomínku k zaplacení dlužného pojistného 160 Kč. V tomto směru lze ve věci zaujmout stanovisko a rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů (ve smyslu ust. § 115a o. s. ř). Ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady za zaslání upomínky je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě hradit paušální náklady za zaslání upomínky by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel využil dispozitivní úpravu občanského zákoníku a tuto povinnost spotřebitele do adhezní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit paušální náklady za zaslání upomínky výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše paušálních nákladů k výši (významu) jimi zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady za zaslání upomínky je tak neplatné, když poskytovatel žádnou takovou povinnost nemá. Ujednání, jež nebylo součástí samotného smluvní textu (pojistné smlouvy), pod který žalovaný připojil svůj podpis, nýbrž součástí všeobecných pojistných podmínek, na něž smlouva odkazuje, soud shledal nepoctivým, a to při respektování závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp.zn. I. ÚS 3512/11, jehož nosnými důvody jsou obecné soudy při svém rozhodování v obdobných případech vázány (srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2013, sp.zn. IV. ÚS 3465/12). Ústavní soud v nálezu sp.zn. I. ÚS 3512/11 deklaroval, že v rámci spotřebitelských smluv zásadně nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), s tím, že výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Pokud je ujednání o smluvní pokutě – v rozporu s citovaným názorem Ústavního soudu – obsaženo toliko ve všeobecných obchodních podmínkách, nelze jej považovat za poctivé a věřiteli nelze právo na takto sjednaný poplatek přiznat (viz též ust. § 6 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Soud proto požadavek na zaplacení částky 300 Kč jako nákladů na zaplacení poplatku za odeslání upomínky – paušalizované náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného nepovažuje za odůvodněný. Žalobkyně ani neprokázala, že by tato povinnost byla mezi účastníky sjednána, a že by žalovanému upomínku k zaplacení pojistného zaslala. Nadto poplatek za upomínku vysoko přesahuje faktické náklady na upomínání, navíc předžalobní výzvu si advokát účtuje v rámci nákladů řízení. Nelze a