8 C 172/2021-50 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by mu byla přiznána částka 55 576,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 51 067,91 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení s tím, že žalovaný uzavřel dne 5. 10. 2017 s žalobcem smlouvu o revolvingovém úvěru formou poskytnutí úvěrového rámce. K datu 16. 10. 2019 žalovaný z úvěrového rámce vyčerpal částku ve výši 78 256,12 Kč. Žalobce uvedl, že čerpání úvěru bylo evidované na podúčtu [číslo] (tzv. Komfort čerpání) a na podúčtu [číslo] (tzv. Extra čerpání). Část úvěru v rámci Komfort čerpání se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč, roční úroková sazba činila 22,68 %. Část úvěru v rámci Extra čerpání se žalovaný zavázal splatit 11 splátkami ve výši 933 Kč. Žalobce byl, v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami oprávněn požadovat, aby splátky jednotlivých čerpání byly žalovaným hrazeny souhrnnou platbou, jejíž splatnost byla dohodnuta vždy na 17. den v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas vyplývajícímu z úvěrové smlouvy nedostál. Žalobce účtoval v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. Dne 18. 9. 2020 vyzval žalobce žalovaného k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů. Žalovaný v této lhůtě dlužnou splátku neuhradil. Dopisem ze dne 26. 10. 2020 žalobce v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými podmínkami od úvěrové smlouvy odstoupil. Žalobce doplnil, že řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného zjišťováním jeho příjmů a výdajů a ověřováním doplňkovými kontrolami (např. v katastru nemovitostí, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru SOLUS atd). Žalobce dále upřesnil, že žalovaný od data poskytnutí úvěru uhradil žalobci částku 54 041 Kč. 2. Žalobce vzal podáním ze dne 6. 9. 2021 žalobu co do částky ve výši 3 000 Kč pro částečnou úhradu ze strany žalovaného zpět. 3. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 tohoto ustanovení je-li návrh vzat zpět zčásti, soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastaví. V souladu s dispozitivním projevem žalobce tak soud dle ustanovení § 96, odst. 1, 2 o. s. ř. řízení v této části částečně zastavil (výrok II). 4. Žalovaný se po omluvě ze dne 25. 10. 2021 k jednání nedostavil, o odročení jednání však nežádal a ve věci samé se nevyjádřil. 5. Z provedených důkazů bylo zjištěno, a to z listiny označené jako„ žádost o revolvingový spotřebitelský úvěr/smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru [číslo] rámcová smlouva o platebních službách“ a„ dodatek o specifických podmínkách čerpání a splácení určené části revolvingového úvěru k žádosti o revolvingový spotřebitelský úvěru/smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru [číslo]“, že žalobce s žalovaným uzavřel dne 5. 10. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 45 000 Kč a to v souvislosti s nákupem zboží označeným jako„ ložnice“. RPSN byla sjednána ve výši 19,32 %. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný měl čistý příjem ve výši 7 200 Kč. Ve smlouvě žalovaný uvádí náklady na bydlení ve výši 1 500 Kč, ostatní pravidelné výdaje ve výši 0 Kč. 6. Z výpisu pro úvěr [číslo] soud zjistil, že žalovaný obdržel od žalobce v rámci čerpání úvěru částku v celkové výši 78 256,12 Kč, žalovaný uhradil žalobci částku ve výši 54 041 Kč. 7. Z výzvy k zaplacení ze dne 1. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu. 8. Z odstoupení od smlouvy ze dne 26. 10. 2020 soud ověřil, že žalobce odstoupil od úvěrové smlouvy a úvěr zesplatnil ke dni 30. 11. 2020. 9. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 5. 10. 2017 s žalobcem smlouvu, jejímž předmětem byl závazek poskytnout žalovanému peníze. Žalovaný obdržel od žalobce částku 78 256,12 Kč, přičemž žalovaný se zavázal kromě jistiny uhradit rovněž smluvní úrok z prodlení a smluvní pokutu v případě porušení smlouvy. Žalobce vyzval žalovaného k vrácení dlužné částky upomínkou. 10. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). <i>11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>12. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>13. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:</i> <i>14. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 15. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud zaujal v této věci stanovisko, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. října 2018, v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání). <i>16. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>18. P