8 C 261/2020-65 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 000 Kč, částky 150 Kč jako náhradu za upomínání, úrok ve výši 364 Kč a smluvní pokutu ve výši 996 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 27.1.2017 Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 2 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti 11.2.2017 nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2.7.2017 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne vyplývá, že jako účastníci smlouvy jsou uvedeni právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, že předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč se splatností 15 dní, je zde uvedeno, že klient je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splatné, avšak nezaplacené částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení. Listina není opatřena podpisem žádného z účastníků. V listině je uvedeno účtu [bankovní účet], na nějž má být zaslána částka 2000 Kč. Z listiny označené jako výpis z účtu vyplývá, že z čísla účtu žalovaného byla předchůdci žalobce zaslána částka 1 Kč a dále bylo zjištěno, že na číslo účtu žalovaného byla dne 27.1.2017 zaslána částka 2000 Kč. Z listiny označené výzva ze dne 25.3.2017 vyplývá, že předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky 2596 Kč. Z předžalobní výzvy soud ověřil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podání žaloby k úhradě dlužné částky. Z obchodních podmínek a sazebníku poplatku pak vyplývá bližší úprava práv a povinností účastníků smlouvy úvěru včetně povinnosti platit smluvní pokutu a poplatky. Listina není opatřena podpisem žalovaného. Z kopie smlouvy o postoupní pohledávky bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně postoupila pohledávku žalobkyni, tato skutečnost byla oznámena žalovanému, což vyplývá z kopie oznámení a poštovního podacího archu. <i>4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil</i> <i>6. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 7. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu závěru: 8. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že nedošlo k řádnému ujednání o uzavření smlouvy včetně ujednání o poplatku za čerpání úvěru a smluvní pokutě mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky. Smlouva o spotřebitelském úvěru však není opatřena řádným popisem žalovaného (a ani žalobce), a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah. 9. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena, a to buď písemně nebo elektronicky, když smlouva opatřená písemným podpisem žalovaného nebyla soudu předložena a nebylo ani prokázáno, že by ji žalovaný podepsal elektronicky nezaměnitelným způsobem, se všemi důsledky pro elektronický podpis daným zákonem č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu a změně některých dalších zákonů (dále jen zákon o elektronickém podpisu). Žalobce nedoložil, že by žalovaný smlouvu podepsal elektronickým podpisem, který obsahuje dostatečnou identifikaci a autentičnost podpisu. 10. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučen o tom, že dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného uzavření smlouvy o úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. 11. Z předložených listin má však soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 2000 Kč, kterou žalovanému zaslal na účet. Pokud tedy žalovanému byla poskytnuta žalobcem částka 2000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu a dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, a žalovaný je povinen tuto částku žalobci vrátit. 12. S ohledem na shora uvedené soud žalobě ohledně částky 2000 Kč vyhověl. Současně soud přiznal žalobci úrok z prodlení stanovený dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalobu ohledně částky 514 Kč – kapitalizovaný smluvní úrok a ohledně smluvní pokuty ve výši 996 Kč, pak nezbylo soudu než v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítnout, když žalobce uzavření smlouvy o úvěru neprokázal. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, poměrnou část nákladů řízení ve výši 14 % z celkových nákladů řízení, jenž činí 1 489 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 996 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 14. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.