9 C 199/2021-36 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce podal 13. 1. 2021 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 1.524 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný cestoval dne 7. 10. 2020 dopravním prostředkem metrem linkou C v hlavním městě Praze a nezaplatil jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč. 2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 3. 2. 2021, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže musel být usnesením soudu, ze dne 20. 4. 2021 zrušen. 3. Soud provedl důkaz zápisem o provedené přepravní kontrole ze dne 7. 10. 2020, upomínkou právního zástupce žalobce žalovanému ze dne 4. 1. 2021, výpisem z obchodního rejstříku žalobce, potvrzením o odeslání písemnosti držitelem poštovní licence. 4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, dle něhož se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 5. Podle § 2550 občanského zákoníku, dle něhož smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 6. Podle § 2551 občanského zákoníku dopravce se při přepravě postará o bezpečnost a pohodlí cestujícího. Podrobnosti upraví přepravní řády. 7. Uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky, vyhlášené dopravcem dle § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu. 8. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1973 občanského zákoníku dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto. 11. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení. 13. Po zhodnocení listinných důkazů připojených k žalobě a jejich právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 14. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že žalobce provozuje městskou hromadnou dopravu v hlavním městě Praha. Žalovaný cestoval metrem linkou C v hlavním městě Praze provozovanou žalobcem, dne 7. 10. 2020. Přepravní kontrolor žalobce zjistil, že žalovaný nezaplatil jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč. Žalovaný neprokázal, že žalovanou částku 1.524 Kč s příslušenstvím žalobci zaplatil, takže soud žalobce v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 16. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 14b), odst. 1, bod 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty do 10.000 Kč částku 200 Kč, tedy za tři úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1, písm. d) citované vyhlášky, celkem tedy částku 600 Kč. 17. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 100 Kč podle § 14b) odst. 5, písm. a) advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění, vyhlášky č. 120/2014 Sb. a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 900 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 900 Kč. 18. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 189 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 400 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 1.489 Kč.