9 C 220/2021 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce podal dne 16. 12. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalované o zaplacení částky ve výši 12.662,86 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovanou dne 4. 2. 2016, dohodu o uznání dluhu, v níž žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a co do výše. Zavázala se uhradit jej ve 20ti pravidelných měsíčních splátkách v souladu se splátkovým kalendářem. Žalobce poukázal na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 s tím, že o postoupení byla žalovaná informována dopisem ze dne 4. 9. 2018. Žalobce poukázal na to, že žalovaná nezaplatila ani první splátku s tím, že žalobce odpustil žalované částku ve výši 113,94 Kč, takže žalovaná dluží 12 měsíčních splátek po 662,86 Kč. Takto poníženou jistinu s příslušenstvím žalobce uplatňuje podaným návrhem. 2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 15. 2. 2021, který se nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, takže byl usnesením soudu ze dne 29. 4. 2021 zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání. 3. Soud provedl důkaz výzvou právního zástupce žalobce před podáním žaloby ze dne 16. 11. 2020, splátkovou dohodou podepsanou žalobcem dne 4. 2. 2016 a žalovanou dne 18. 2. 2016, podacím archem žalobce ze dne 7. 9. 2018, podacím archem právního zástupce žalobce ze dne 19. 11. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 4. 9. 2018. Soud rovněž provedl důkaz smlouvou o postoupení pohledávek, která je založena v přílohách žaloby v elektronickém spisu soudu a která byla uzavřena dne 24. 8. 2018 mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem. 4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 1721 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož, ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo s plněním dluhu uspokojit. 5. Podle § 1722 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., plnění, které je předmětem závazku, musí být majetkové povahy a odpovídat zájmu věřitele, i když tento zájem není jen majetkový. 6. Podle § 1723 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. 7. Ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností. 8. Podle § 1724 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. 9. Ustanovení o smlouvách se použijí přiměřeně i na projev vůle, kterým se jedna osoba obrací na osoby jiné, ledaže to vylučuje povaha projevu vůle nebo zákon. 10. Podle § 1725 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. 11. Podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 12. Podle § 2053 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., uzná-li někdo svůj dluh, co důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu znání v době uznání trvá. 13. Podle § 2054 odst. 1, odst. 2, odst. 3, zákona č. 89/2012 Sb., placení úroků se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí. 14. Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 15. Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena. 16. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Podle § 1973 občanského zákoníku dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto. 19. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 20. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení. 21. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 22. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že žalobce [název žalobkyně], se sídlem [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [jméno], Malta, zapsaná v zahraničním rejstříku pod číslem C 62911, uzavřel dne 24. 8. 2018 s přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které přešla do vlastnictví žalobce pohledávka za žalovanou ve výši 12.662,86 Kč s příslušenstvím. 23. Pohledávka vznikla tím, že žalovaná podepsala dne 18. 2. 2016 s právním předchůdcem žalobce splátkovou dohodu prostřednictvím zástupce přechodného věřitele, [právnická osoba] [obec] a [právnická osoba], [IČO], když zástupce přechodného věřitele tuto smlouvu se žalovanou podepsal dne 4. 2. 2016. Na základě této dohody věřitel prohlásil, že nabyl od společnosti [právnická osoba], na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, peněžitou pohledávku vůči klientovi vyplývající ze smlouvy [číslo] ze dne 6. 6. 2006. Výše pohledávky činí ke dni podpisu této smlouvy 12.776,80 Kč a žalovaná v této smlouvě stvrdila svým podpisem, že uznává dluh vůči věřiteli, jak co do důvodu, tak co do výše. Věřitel prohlásil, že souhlasí s plněním ve splátkách a účastníci této smlouvy se dohodli na to, že pohledávka bude navýšena o smluvní úroky ve výši 7 % ročně. Žalovaná tedy uznala, že ke dni uzavření této dohody dluží právnímu předchůdci žalobce částku 13.481,79 Kč skládající se z částky ve výši 12.776,80 Kč z titulu pohledávky uvedené v bodu 1 této smlouvy, tedy z titulu pohledávky ze smlouvy [číslo] ze dne 6. 6. 2006 a rovněž se uznaná částka skládá z částky 704,99 Kč z titulu smluvních úroků. Žalovaná se zavázala, počínajíc dnem 22. 2. 2020, platit měsíční splátky ve výši 680 Kč s tím, že poslední splátka splatná dne 20. 9. 2017 byla mezi účastníky sjednána na částku ve výši 561,79 Kč. 24. Právní předchůdce žalobce oznámil žalované dopisem ze dne 4. 9. 2018, že žalobce se stal věřitelem žalované a vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky žalobci. 25. Právní zástupce žalobce ve výzvě před podáním žaloby ze dne 16. 11. 2020 vyzval žalovanou k zaplacení částky 12.662,86 Kč se zákonnými úroky z této částky od 22. 3. 2016 do zaplacení, nejpozději do dne 23. 11. 2020. Žalovaná byla upozorněna na to, že v opačném případě se žalobce s vymáháním dlužné částky obrátí na příslušný soud. 26. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala, že žalobci zaplatila částku 12.662,86 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 28. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 14b), odst. 1, bod 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty od 10.000 Kč do 30.000 Kč částku 300 Kč, tedy za dva a půl úkonu advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za jednoduchou výzvu k pln