9 C 273/2020-40 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce podal dne 8. 4. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalované o zaplacení částky ve výši 4 709,69 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že uzavřel dne 21. 12. 2017 se zahraniční [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. se sídlem na [sídlo]. Žalobce dále poukázal na to, že [příjmení] [příjmení] p.l.c. uzavřela se žalovaným dne 20. 8. 2014 smlouvu o zápůjčce a poskytla mu tak částku 4 709,68 Kč převodem na bankovní účet, jehož číslo dlužník jako žadatel uvedl v žádosti o poskytnutí půjčky. Zápůjčka byla poskytnuta v den schválení a smlouva byla uzavřena formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil se všeobecnými obchodními podmínkami. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování do 10. 9. 2014, přičemž tento den zápůjčku nevrátil. Žalobce se tedy domáhá vrácení zápůjčky s tím, že poplatek za její poskytnutí nepožaduje. 2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 14. 5. 2020, který se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, takže musel být usnesením soudu ze dne 5. 8. 2020 zrušen. 3. Žalobce předložil k žalobě listinné důkazy, rozhodčí smlouvu ze dne 20. 8. 2014, fakturu ze dne 20. 8. 2014, výpis s údaji o žalované, včetně čísla jejího účtu, podací arch ze dne 27. 2. 2020 a 26. 1. 2018, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2018, výzvu k úhradě dluhu právní zástupkyně žalobce ze dne 13. 2. 2020, částečný výpis z účtu původního věřitele ze dne 20. 8. 2014. 4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 2991 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 5. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle § 2999 odst. 1 odst. 2 odst. 3 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. 7. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. 8. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto. 11. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení. 13. Po zhodnocení listinných důkazů, připojených k žalobě a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 14. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že žalobce uzavřel dne 21. 12. 2017 s původním věřitelem [příjmení] [příjmení] p.l.c., se sídlem na [sídlo] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které se stal vlastníkem pohledávky za žalovanou ve výši 4 709,68 Kč s příslušenstvím. Pohledávka vznikla tím, že původní věřitel převedl na účet žalované částku, která je předmětem tohoto řízení, což bylo prokázáno z částečného výpisu z účtu původního věřitele ze dne 20. 8. 2014, kdy ve prospěch účtu žalované číslo [bankovní účet] byla poukázána částka ve výši 6 000 Kč, avšak žalobce tvrdí, že žalovaná dluží doposud nižší částku, a to finanční obnos ve výši 4 709,68 Kč s příslušenstvím. Žalobce nepředložil smlouvu o zápůjčce částky, která je předmětem tohoto řízení. Žalovaná byla v písemném oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2018 vyzvána k zaplacení částky ve výši 10 420,27 Kč na účet žalobce, a protože na výzvu nereagovala, byla písemně v předžalobní upomínce právní zástupkyně žalobce, ze dne 13. 2. 2020, vyzvána k zaplacení žalované pohledávky s upozorněním, že v opačném případě se žalobce obrátí s vymáháním částky na příslušný soud. 15. Při rozhodování o žalobním nároku soud vycházel z toho, že žalobci se nepodařilo prokázat, že byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, jak je nesprávně v žalobním návrhu žalobcem tvrzeno. Přesto však bylo prokázáno, že žalovaná obdržela na svůj účet částku ve výši 6 000 Kč, když z této částky je předmětem řízení pouze 4 709,68 Kč s příslušenstvím. Soud tedy věc posoudil jako bezdůvodné obohacení na úkor žalobce. 16. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala, že žalobci zaplatila částku 4 709,68 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 18. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 14b), odst. 1, bod 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty do 10 000 Kč částku 200 Kč, tedy za tři úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1, písm. d) citované vyhlášky, celkem tedy částku 600 Kč. 19. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 100 Kč podle § 14b) odst. 5, písm. a) advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění, vyhlášky č. 120/2014 Sb. a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 900 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 900 Kč. 20. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 189 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 400 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 1 489 Kč.