9 C 323/2020-28 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce podal dne 6. 11. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 8 470 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že na základě objednávky žalovaného pro něj žalobce dne 17. 2. 2020 provedl požadovanou dopravu nákladu, o čemž svědčí záznam o provozu vozidla nákladní dopravy, jakožto i velká písmena CMR listu a bylo žalovaným bez výhrad převzato a uznáváno. Za provedenou dopravu žalobce vystavil dne 25. 2. 2020 fakturu na dohodnutou částku 8 470 Kč včetně DPH, splatnou 27. 3. 2020. Žalovaný tuto částku nezaplatil, a to ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobce. 2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl platebním rozkazem ze dne 23. 11. 2020, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže byl usnesením soudu ze dne 6. 1. 2021 zrušen. 3. Žalobce připojil k žalobě listinné důkazy, a to záznam o provozu vozidla nákladní dopravy ze dne 17. 2. 2020, mezinárodní nákladní list [číslo] předžalobní výzvu právního zástupce žalobce ze dne 31. 8. 2020, dodejku svědčící o vhození předžalobní výzvy žalovanému do schránky dne 6. 10. 2020, fakturu ze dne 25. 2. 2020. 4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 5. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle § 2999 odst. 1, odst. 2, odst. 3 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. 7. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto. 10. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení. 12. Po zhodnocení listinných důkazů připojených k žalobě a jejich právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 13. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že žalobce vypracoval záznam o provozu vozidla nákladní dopravy, prostřednictvím řidiče [jméno] [příjmení] dne 17. 2. 2020. V tomto záznamu je uvedeno, že motorové vozidlo [značka automobilu], [registrační značka] s přípojným vozidlem [registrační značka], odjelo ze stanoviště v 10 hodin a 15 minut a přijelo na stanoviště v 16 hodin 30 minut. Vozidlo přepravovalo náklad pro žalovaného, který je označen svým jménem v dispozici pro osádku vozidla. 14. V mezinárodním nákladním listu [číslo] je jako dopravce vyznačen žalobce, v tomto listu je vyznačeno motorové vozidlo s přípojným vozidlem, jak jsou tyto specifikovány v záznamu o provozu vozidla nákladní dopravy ze dne 17. 2. 2020, přičemž žalobce předal zboží žalovanému, neboť příslušné části mezinárodního nákladního listu, a to v bodu 24, je podpis žalovaného, potvrzující, že zboží obdržel. 15. Žalobce vyúčtoval žalovanému dopravu ze dne 17. 2. 2020 na trase [město] – [obec], a to částku 8 470 Kč fakturou [číslo faktury] vystavenou dne 25. 2. 2020 a splatnou dne 27. 3. 2020. Žalovaný ve lhůtě splatnosti uvedenou fakturu nezaplatil, takže byl právním zástupcem žalobce v předžalobní výzvě ze dne 31. 8. 2020 vyzván k zaplacení této částky. 16. Žalobce v podané žalobě poukázal na objednávku žalovaného na dopravu nákladu. 17. Žalobce však nepředložil žádný listinný důkaz prokazující, že žalovaný skutečně u žalobce objednal dopravu nákladu, když soud při právním posouzení vycházel, mimo jiné, z ustanovení § 2556 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož odesilatel potvrdí dopravci na jeho žádost objednávku přepravy. Dopravce potvrdí odesilateli na jeho žádost převzetí zásilky. Potvrzení vyžadují písemnou formu. 18. Žalobce však podle názoru soudu prvého stupně jednoznačně prokázal listinnými důkazy, a to mezinárodním nákladním listem [číslo] jakožto i záznamem o provozu vozidla nákladní dopravy ze dne 17. 2. 2020, že skutečně realizoval ve prospěch žalovaného dne 17. 2. 2020 dopravu nákladu do místa, které muselo být mezi účastníky řízení dohodnuto a které žalobce také specifikoval ve faktuře ze dne 25. 2. 2020. Žalobce řádně vyúčtoval žalovanému fakturou splatnou dne 27. 3. 2020 částku ve výši 8 470 Kč, o kterou se, podle názoru soudu, žalovaný obohatil. Žalovaný náklad obdržel, přičemž důkaz o pravdivosti tohoto tvrzení žalobce, je uveden v bodu 24 mezinárodního nákladního listu [číslo] neboť žalovaný vlastnoručním podpisem potvrdil, že zboží 17. 2. 2020 od žalobce obdržel. 19. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 8 470 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 21. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 7 vyhl. Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty od 5 000 Kč do 10 000 Kč částku 1 500 Kč, tedy za tři úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), celkem tedy částku 4 500 Kč. 22. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé a za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 900 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 5 400 Kč. 23. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 1 134 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 1 000 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 7 534 Kč.