10 C 117/2019-355 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k pozemku p. č. stavební [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če, garáž, k pozemku [parcelní číslo] zahrada, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a [územní celek] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, [stát. instituce], a k bytové jednotce [číslo] způsob využití byt - vymezené v budově [adresa], bytový dům (na listu vlastnictví [číslo]), postavené na pozemku p. č. stavební [anonymizováno] spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa], postavené na pozemku p. č. stavební [anonymizováno] a spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na pozemku parcela stavební [číslo] zastavěná plocha a nádvoří zapsané na LV [číslo] pro katastrální území a [územní celek] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, [stát. instituce] (výrok I.), do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal bytovou jednotku [číslo] způsob využití byt - vymezenou v budově [adresa], bytový dům (na listu vlastnictví [číslo]), postavené na pozemku p. č. stavební [anonymizováno] spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa], postavené na pozemku p. č. stavební [anonymizováno] a spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na pozemku parcela stavební [číslo] zastavěná plocha a nádvoří zapsané na LV [číslo] pro katastrální území a [územní celek] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, [stát. instituce] (výrok II.), do výlučného vlastnictví žalované přikázal pozemek parcelní číslo stavební [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če, garáž, zapsaný na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a obec Lovečkovice v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice (výrok III.), dále do výlučného vlastnictví žalované přikázal pozemek p. [číslo] zahrada, zapsaný na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a obec Lovečkovice v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice (výrok [příjmení]), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované částku 273 334 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok V.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 116 667 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok VI.), rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.), každé z účastnic řízení uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Litoměřicích na nákladech řízení částku 2 018,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok VIII.), České republice uložil povinnost zaplatit opatrovnici žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] částku 37 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok IX.) a odmítl podání žalobkyně, které se jeví jako žaloba pro částku 250 000 Kč ze dne [datum] (výrok X.). 2. Okresní soud v projednávané věci rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastnic ke shora konkretizovaným nemovitostem v obci [obec], které spoluvlastnice (žalobkyně, žalovaná a původně žalovaná [jméno] [příjmení]) získaly do svého spoluvlastnictví na základě výsledků dědického řízení po matce žalobkyně v roce 2016. V průběhu řízení převedla žalovaná [jméno] [příjmení] svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech v rozsahu jedné ideální třetiny na žalovanou, a to kupní smlouvou ze dne [datum], její účast v řízení byla proto ukončena. Žalobkyně i žalovaná již od počátku řízení souhlasily se zrušením podílového spoluvlastnictví, neshodly se však na způsobu jeho vypořádání. Žalobkyně původně navrhovala, aby byla do jejího výlučného vlastnictví přikázána garáž, dále aby mezi spoluvlastnice byla rozdělena zahrada a aby byl prodán byt a výtěžek z prodeje rozdělen mezi spoluvlastnice, později žádala přikázat veškeré nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, nakonec projevila zájem především o byt, a to z důvodu vlastní bytové potřeby. Žalovaná konstantně navrhovala, aby byly nemovitosti, které co do způsobu užívání tvoří funkční celek, přikázány do jejího vlastnictví, zejména pak poté, kdy od prvé žalované odkoupila její spoluvlastnický podíl a stala se tak většinovou spoluvlastnicí. Žalovaná tvrdila a důkazně dokládala, že je připravena vyplatit žalobkyni vypořádací podíl podle provedeného ocenění (přibližně ve výši 250 000 Kč). Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že existující podílové spoluvlastnictví účastnic je na místě zrušit, jde-li o způsob jeho vypořádání, vyšel ze závěrů níže uvedených znaleckých posudků o ceně jednotlivých nemovitostí, z nichž mimo jiné zjistil, že žádnou z nemovitostí nelze reálně rozdělit. Přistoupil proto k přikázání jednotlivých nemovitostí účastnicím oproti úhradě vypořádacího podílu. Na straně žalobkyně zohlednil její bytovou potřebu, neboť žalobkyně dosud bydlí v nájemním bytě, který je vlhký a plesnivý, zatímco žalovaná plánovala byt v [obec] využít pouze k rekreačním účelům. Na straně žalobkyně měl za prokázané, že disponuje dostatečnou finanční částkou k výplatě vypořádacího podílu za byt (vlastní úspory asi 166 000 Kč a půjčka od vnučky [jméno] [příjmení] ve výši 350 000 Kč). Na straně žalované (vzhledem k doložené advokátní úschově finanční částky přes 250 000 Kč) vyšel z její připravenosti vyplatit vypořádací podíl za zahradu a garáž, které žalobkyně dosud nevyužívala k jejich účelu, když zahrada byla shledána neudržovanou a zarostlou a v garáži měla žalobkyně pouze uskladněny své věci. Ocenění předmětných nemovitostí (stanovením jejich obvyklé ceny) měl okresní soud za prokázané ze znaleckých posudků znalecké společnosti [právnická osoba], a to v rozsahu částky 45 000 Kč za garáž s pozemkem, částky 410 000 Kč za bytovou jednotku a částky 305 000 Kč za zahradu. Z těchto důvodů přikázal původně společný byt do výlučného vlastnictví žalobkyně s uložením povinnosti k výplatě vypořádacího podílu ve výši 273 334 Kč žalované, zbývající nemovitosti (garáž a zahradu) přikázal do výlučného vlastnictví žalované s uložením povinnosti vyplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 116 667 Kč. Po právní stránce okresní soud posoudil žalobní nárok podle § 1140 a následujících občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) O nákladech řízení rozhodl okresní soud tak, že na jejich náhradu nemá právo žádná z účastnic, a to s odkazem na judikaturu Ústavního soudu ČR, podle níž v uvedeném typu řízení nelze hovořit o úspěšnosti či neúspěšnosti stran (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), v totožném rozsahu uložil oběma účastnicím povinnost k náhradě nákladů řízení státu za zálohami nekryté náklady znalečného (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). Samostatným výrokem IX. rozhodl okresní soud o odměně ustanovené opatrovnice žalobkyně, ve výroku X. podle § 43 o. s. ř. odmítl pro vady podání žalobkyně, jímž se domáhala vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším smyslu (při zohlednění částky 250 000 Kč), když žalobkyně i přes výzvu a poučení soudu neuvedla žádná skutková tvrzení, z nichž by takový nárok vyplýval. 3. Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům III., IV., V., VI., VIII. a X. podala žalobkyně včasné odvolání. Uvedla v něm, že nesouhlasí se způsobem vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví účastnic, má za to, že okresní soud neprovedl dokazování v potřebném rozsahu, jeho skutkové i právní závěry proto nejsou správné. Napadenému rozsudku vytýká i nesrozumitelnost jeho odůvodnění, když není zřejmé, jakými úvahami se okresní soud při právním posouzení věci řídil a na základě jakých důkazů učinil rozhodující skutková zjištění. Žalobkyně okresnímu soudu vytýká, že shora označenou garáž a zahradu přikázal do vlastnictví žalované, přestože to byla žalobkyně, která tyto nemovitosti po mnoho let užívala. Za rozhodující nepovažuje skutečnost, že žalobkyně nevlastní automobil, v garáži totiž měla a má uložené jiné svoje věci. O zahradu se pak starala již od roku 2006, po smrti matky to byla výlučně žalobkyně, kdo vykonával či financoval nezbytné udržovací práce, jako sekání trávy, údržbu plotu a zahradní chatky. Okresní soud měl podle jejího názoru při rozhodování o přikázání věci zohlednit kritérium užívání věci a údržby věci oproti kritériu velikosti spoluvlastnického podílu a připravenosti k výplatě vypořádacího podílu. Podle názoru žalobkyně měl okresní soud přihlédnout i ke skutečnosti, že se žalobkyně starala o svoji matku v době její nemoci a stáří, v dědickém řízení pak byla dědičkou v první zákonné dědické skupině. Pokud nebyla žalobkyně zvýhodněna v dědickém řízení ve smyslu navýšení svého dědického podílu, měly by být shora uvedené skutečnosti zohledněny při vypořádání podílového spoluvlastnictví, a to v její prospěch. Jde-li o vyplacení vypořádacího podílu v penězích, žalobkyně již v řízení před okresním soudem