20 C 340/2020-174 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce a), ve znění po částečném zpětvzetí žaloby, domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobci a) uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku žalovanému k rukám jeho zástupce [částka] (výrok II.) a vedlejší účastnici [částka] (výrok III.). 2. Každý z žalobců se původně žalobou domáhal zaplacení [částka]. Řízení o celém žalobním požadavku žalobce b), jakož o žalobním požadavku žalobce a) převyšujícím částku [částka], bylo z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno usnesením okresního soudu z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jež ve výroku o zastavení řízení nabylo právní moci [datum], a proto předmětem řízení v době vydání napadeného rozsudku byl toliko požadavek žalobce a) na zaplacení [částka] s příslušenstvím. 3. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uznán vinným tím, že dne [datum] v době okolo [údaj o čase] hod. jako řidič nákladní soupravy na silnici II. třídy [číslo] směrem od kruhového objezdu u restaurace [anonymizováno] začal na rovném úseku vozovky, po němž však následovalo klesání, jež výrazně ztěžovalo přehlednost dopravní situace a jeho výhledové poměry, předjíždět před ním pomalu jedoucí nákladní soupravu, a to v době, kdy v protisměru přijížděl na motocyklu [celé jméno žalobce], [datum narození] (dále jen„ poškozený“), v důsledku čehož došlo v jízdním pruhu poškozeného ke střetu a úmrtí poškozeného. V trestním řízení soud shledal určitou míru spoluzavinění poškozeného spočívající v tom, že překročil nejvyšší povolenou rychlost, neboť v době střetu jel rychlostí 111 – 122 km/h. Žalovaný byl za uvedený skutek odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců a k trestu zákazu řízení na 4 roky. Dále okresní soud vycházel ze zjištění, že motocykl poškozeného v době nehody neměl platnou technickou prohlídku. Žalobce a), jenž je otcem poškozeného, se v trestním řízení připojil s nárokem na náhradu nemajetkové újmy způsobené mu úmrtím poškozeného ve výši [částka]. Na nárok žalobce a) vedlejší účastnice před zahájením řízení plnila částkou [částka]. Dále okresní soud učinil zjištění stran vztahu žalobce a) s poškozeným a dopadů úmrtí poškozeného do jeho života. 4. Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle § 2959 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“). Při určení výše náhrady za utrpení, způsobené žalobci a) úmrtím poškozeného okresní soud vyšel z judikatury Nejvyššího soudu, dle které je třeba za základní částku náhrady vzít dvacetinásobek průměrné měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného, tedy v daném případě za rok 2017, jež činila [částka]. Základní částka pak činí [částka]. Přesto shledal žalobci a) vedlejší účastnicí již poskytnutou částku [částka] za přiměřenou, a to s ohledem na spoluzavinění poškozeného, jež okresní soud spatřuje v tom, že k jízdě použil motocykl bez platné technické prohlídky a v okamžiku nehody jel namísto povolené nejvyšší rychlosti 90 km/h rychlostí 111 - 122 km/h. Dále přihlédl též k tomu, že určitou satisfakci pro žalobce a) představuje skutečnost, že žalovaný byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců a k trestu zákazu řízení v trvání 4 let. Kvalitu vztahů mezi žalobcem a) a poškozeným okresní soud nehledal natolik mimořádnou, aby odůvodnila zvýšení základní částky. Stejně tak její zvýšení neodůvodňuje dopad úmrtí poškozeného do dalšího života žalobce a), který sice tvrdil, že se u něj v důsledku úmrtí poškozeného rozvinul depresivní syndrom, avšak tuto skutečnost potvrdil toliko jeho všeobecný lékař, a to až [datum], tedy po zahájení tohoto řízení. Z lékařské dokumentace však nevyplývá, že by žalobce a) vyhledal pomoc odborného lékaře, popř. že by v souvislosti s uvedeným onemocněním užíval léky. Na žalobce a) pak muselo negativně působit též to, že v několika posledních letech zemřelo několik dalších jemu blízkých osob. Z uvedených důvodů okresní soud žalobu žalobce a) zamítl a podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), mu uložil povinnost zaplatit žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, plnou náhradu nákladů řízení, jež jsou tvořeny náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny zástupce žalovaného vycházel z tarifní hodnoty ve výši žalobou žádaného plnění. 5. Rozsudek okresního soudu napadl žalobce odvoláním, jímž se domáhá jeho změny tak, že bude jeho žalobě v plném rozsahu vyhověno a žalovanému uložena povinnost zaplatit náklady řízení. Nesouhlasí se závěrem okresního soudu o spoluzavinění poškozeného, neboť podle v trestním řízení zpracovaného znaleckého posudku i výslechu znalce před soudem jak neplatná technická prohlídka, tak vyšší rychlost nebyly příčinou nehody. Tou bylo jednání žalovaného spočívající v tom, že předjížděl jedoucí, nikoliv stojící vozidlo na nepřehledném místě, kde byla plná čára. Skutečnost, že byl žalovaný odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, není důvodem pro snížení náhrady, neboť šlo o satisfakci pouze v soudní pravomoci. Naopak to svědčí o závažnosti jednání žalovaného. Připustil, že po určitou dobu, po rozvodu manželství s jeho matkou, byly jejich vzájemné styky s poškozeným méně intenzivní, nicméně po absolvování vojenské služby se poškozený přestěhoval do jeho blízkosti a od té doby se často navštěvovali a plánovali, že mu ve stáří bude poškozený oporou. Z popsaných důvodů má za to, že jsou dány důvody pro navýšení základní částky cca o 100 %. 6. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. jako věcně správný potvrzen. 7. Vedlejší účastnice na straně žalovaného navrhla, z důvodů podrobně popsaných v písemném vyjádření k odvolání, potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. 8. Rozsudek okresního soudu, a to toliko v nákladovém výroku II., napadl žalovaný odvoláním, v němž okresnímu soudu vytýká nesprávné stanovení výše odměny za jeden úkon právní služby. Má za to, že by měla být počítána z tarifní hodnoty [částka], z níž odměna činí [částka] a neměla by být dále krácena, jak to učinil okresní soud. Domáhal se tedy změny nákladového výroku tak, že náklady řízení budou stanoveny ve správné výši, přičemž za každý úkon právní služby bude přiznána odměna ve výši [částka]. 9. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že obě odvolání jsou přípustná (§ 201 o. s. ř.), byla podána oprávněnými osobami - účastníky řízení (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek a obě odvolání shledal nedůvodnými. 10. Řízení před okresním soudem netrpí vadami, jež by mohly mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí ve věci, ostatně takové vady ani nebyly namítány. Odvolací soud proto neshledal důvody pro zrušení napadeného rozsudku podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. 11. Okresní soud provedl účastníky označené důkazy a z nich učinil zjištění odpovídající jejich obsahu, a proto odvolací soud ze zjištění okresního soudu shora uvedených vycházel. 12. Okresnímu soudu je třeba vytknout, že se po skutkové ani právní stránce nezabýval otázkou pasivní věcné legitimace žalovaného. Ve vyjádření z [datum] žalovaný uvedl, že v důsledku uloženého zákazu řízení přišel o zaměstnání. Již jen z uvedeného, ve spojení se skutečností, že předmětem řízení je újma, již měl žalovaný způsobit při řízení nákladního vozidla, vyvstala potřeba vyzvat žalovaného, aby tvrdil a případně prokázal, zda v době předmětné nehody řídil vozidlo v rámci výkonu zaměstnání, neboť v případě, že by zde projednávanou újmu způsobil jako zaměstnanec, odpovídá za ní podle § 2914 věty první o. z. jeho zaměstnavatel (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1029/2021). Žalovaný svoje tvrzení při jednání odvolacího soudu doplnil tak, že předmětnou nehodu způsobil při výkonu zaměstnání řidiče pro [právnická osoba] s. r. o., k čemuž označil důkaz pracovní smlouvou z [datum] a dohodou o ukončení pracovního poměru z [datum] Odvolací soud však důkaz těmito listinami neprováděl, neboť žalobce učinil popsané tvrzení nesporným, a proto odvolací soud ze shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) učinil zjištění o tom, že žalovaný dne [datum] nehodu, při níž došlo k úmrtí poškozeného, způsobil při plnění pracovních povinností pro zaměstnavatele [právnická osoba] 13. Ve zbytku pak odvolací soud vycházel ze zjištění okresního soudu shora uvedených, jež mají spolehlivou oporu v provedených důkazech. 14. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak