7 C 333/2021-42 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se žalobou, u soudu podanou dne [datum], domáhala uložení povinnosti žalovanému žalobkyni zaplatit částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení s tím, že žalovaný se prostřednictvím webové stránky žalobkyně registroval do systému za účelem využívání jejích služeb. Seznámil se tedy s obchodními podmínkami pro poskytování spotřebitelského úvěru u žalobkyně. Žalovaný požádal věřitele v elektronické formě o poskytnutí podnikatelského úvěru ve výši [částka] a jeho zaslání na běžný účet žalovaného číslo [bankovní účet]. Žalobkyně poté žalovanému elektronicky zaslala konkrétní znění úvěrové smlouvy a následně došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru tím, že žalovaný zadal uživatelské jména SMS kód. Na základě této smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši [částka], a to bezhotovostním převodem na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem ve výši [částka] za každý den od čerpání do splacení úvěru se splatností [datum]. Žalobkyně tak požaduje poplatek ve výši [částka]. Žalovaný přes upomínky ničeho neuhradil, a proto žalobkyni nezbylo, než požadovat jistinu [částka], poplatek [částka], a úrok z prodlení v zákonné výši ode dne [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud pak provedl navržené listinné důkazy, a to smlouvou o podnikatelském úvěru ze dne [datum] bez podpisu žalovaného, potvrzením o provedené platbě [částka] z účtu žalobkyně u platební brány [právnická osoba], předžalobní upomínkou advokáta s podacím lístkem a zprávou [právnická osoba] 4. Podle § 561 odstavec 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991, odstavec 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2991, odstavec 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy lze mít za prokázanou, jestliže na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – viz například rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by mezi účastníky byla uzavřena dotčená smlouva o podnikatelském úvěru. Smlouva o úvěru není opatřena žádným podpisem žalovaného a ani žalobkyně, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající korespondence mezi účastníky smlouvy, zachycující její obsah. Nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu a ani žalobkyně (a to podle zákona 297/2016 Sb.). Žalobkyně nedoložila, že by se žalovaný mohl seznámit s návrhem a kvalifikovaným způsobem, nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsal, že by učinil právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy o úvěru. V daném případě tedy nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalovaného, projevující se v uzavření smlouvy o úvěru tvrzené žalobkyní. Uvedené lze považovat za splněné např. při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. To, že návrh smlouvy byl žalovanému odeslán v rámci webového rozhraní, z předložených důkazů nevyplývá, a neprokazují ani to, kdo je zřizovatelem a uživatelem emailové adresy [email], a ani kdo byl uživatelem telefonu [číslo]. 9. Úvěrová smlouva nebyla platně uzavřena ani podle § 562 odst. 2 o. z., tedy za použití elektronických nebo jiných technických prostředků umožňující zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Žalobkyně neprokázala, že jí ovládané elektronické prostředí, ve kterém mělo dojít k právnímu jednání se žalovaným, samo o sobě umožňuje zachycení obsahu jednání a určení osoby jinak než elektronickým podpisem alespoň se značnou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu. 10. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným platně uzavřena. Z navržených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka] (především ze zprávy [právnická osoba]). S ohledem na výše uvedené soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil jako právní vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z.. Ochuzeným (žalobkyní) byla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalovanému) věc určená podle druhu (dne [datum] ve výši [částka]), k jejímuž vrácení byl žalovaný vyzván ve smyslu § 1958 o. z. přípisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] ve lhůtě do tří dnů. Žalobkyně proto vůči žalovanému důvodně požaduje zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení (viz § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). 11. Ve zbytku soudu nezbylo, než žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítnout, když žalobkyně uzavření smlouvy o úvěru neprokázala a uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 56,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,12 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,88 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 13. Řízení bylo zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje částku [částka], a to z titulu porušení smluv o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a dlužníkem. Pokud jde o opakovanost podání, pak okresní soud vychází z konstantní rozhodovací praxe odvolacího soudu, kdy splněním podmínky jsou alespoň 3 srovnatelné návrhy. Porovnáním obsahu těchto návrhů s návrhem na vydání EPR v posuzované věci soud zjistil, že vylíčení skutkových tvrzení je v nich v zásadě totožné, předmětem řízení jsou vždy nároky ze smluv o úvěru a text návrhů se liší pouze v proměnných údajích o datech uzavření smlouvy, výší poskytnutého úvěru, sazbou úroků, daty zesplatnění úvěrů a výší dlužných částek (dále jen proměnné skutečnosti). Návrhy jsou jinak strukturou textu totožné, opírající se o stejný smluvní a právní základ. Soud tedy má za splněné podmínky stanovené v § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud se týká rozdílů ve skutkových tvrzeních týkajících se proměnných skutečností, jsou tyto podle názoru soudu v zásadě technického charakteru, týkají se stejného okruhu skutečností a spočívají v přenesení jednotlivých údajů (vstupních dat) z předložených listin do textu návrhu bez toho, že by se tyto odlišnosti projevily v potřebě užití jiných smluvních ujednání nebo ustanovení právních předpisů a v důsledku toho v odlišném právním posouzení věci. Pokud jde o aplikovatelnost § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. na tento typ sporů, odkazuje soud na odůvodnění rozhod