8 C 191/2022-60 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně se domáhala uhrazení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne [datum] a na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši [částka]. Vyplacení úvěru žalovaného došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal uhradit úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 64,59 % ročně a splácet úvěr ve 48 měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem [anonymizováno] [rok]. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil celkem 2 splátky po [částka], když poslední splátku žalovaný uhradil dne [datum]. Jelikož se dostal žalovaný do prodlení s úhradou, došlo k sesplatnění celého úvěru. Žalobkyně kromě jistiny úvěru požaduje smluvní pokutu ve výši [částka] a ve výši [částka], náhradu nákladů souvisejících s prodlením žalovaného ve výši [částka] a úrok ve výši 64,59 % ročně. Žalobce uvedla, že žalovaný svůj dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobkyně uvedla, že dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a předložila soudu důkazy a to kopie výplatního dokladu a rozhodnutí ČSSZ. 2. Při jednání právní zástupce žalobkyně vzal žalobu zpět v části [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, v částce [částka] a dále co do úroku ve výši 39,59 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum]. 3. Žalovaný se k jednání nedostavil, k věci se nevyjádřil. 4. Z listinných důkazů a to zejména z listiny označené jako návrh smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že na žalovaný akceptoval (podepsal) návrh na uzavření smlouvy o úvěru. Celková výše úvěru byla sjednána [částka] s úrokem ve výši 87,58 % ročně. Ve smlouvě je uvedeno, že celkovou částku, kterou má žalovaný zaplatit je [částka], výše splátky byla sjednána [částka] měsíčně. 5. Z listiny označené jako předsmluvní formulář soud ověřil, že tento žalovaný podepsal dne [datum], v této listině jsou uvedeny informace ohledně podmínek úvěru a rovněž sankce za neplnění smlouvy o úvěru. 6. Z dokladu o úhradě bylo soudem ověřeno, že žalovaný obdržel od žalovaného jistinu na svůj účet. 7. Z listiny označené jako Hodnocení klienta je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Z této listiny se podává, že žalovaný měl ke dni návrhu na uzavření smlouvy o úvěru pravidelný čistý měsíční příjem [částka]. Z této listiny, pak vyplývá, že má žalovaný celkové měsíční výdaje [částka]. Žalobkyně z daného vyhodnotila, že žalovaný má volné zdroje ve výši [částka]. Z předložených výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný k [datum] konečný zůstatek na účtu [částka]. 8. Z kopie výplatních dokladu je patrno, že žalovaný pobírá starobní důchod ve výši [částka] měsíčně. Jiný příjem žalovaného žalobkyně nedoložila. 9. Z výzvy k zaplacení bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovaného, že neuhradil splátky [číslo] až 5 a vyzvala žalovaného, aby uhradila svůj dluh spolu se smluvními pokutami a upozornil ho na možnost sesplatnění celého dluhu. 10. Z oznámení ze dne [datum] vyplynulo, že žalobkyně sesplatnila celou úvěrovou částku a vyzvala žalovaného k její úhradě i se sankcemi. 11. Žalovaný byl vyzván znovu k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum]. 12. Totožnost žalovaného pak žalobkyně ověřila kopií občanského průkazu. 13. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). 14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele: (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 17. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Soud po provedení důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče. Žalobkyně vycházela ze situace, že žalovaný má pravidelný čistý měsíční příjem [částka]. Vycházela pak z předpokladu, že žalovaný hradí [částka] za bydlení, dále pak vycházela z částky [částka] jako životní minimum, které by mělo žalovaného stačit na celý měsíc na jídlo, dopravu léky, ošacení a podobně. Podle názoru soudu závěry žalobkyně, že žalovaný je schopen měsíčně hradit částku [částka] je nesprávný. Obecně částka [částka] na měsíc na všechny potřeby žalovaného je nedostačující. Splátka ve [částka] nebyl žalovaný s tak nízkého příjmu (starobního důchodu) hradit. Pokud by měl žalovaný náhlé vyšší výdaje jako například nákup obuvi oblečení a léky, dostal by se do problémů s hrazením sjednané splátky. Z předloženého výpisu z účtu z [datum] není možné zjistit, že v době poskytnutí úvěru disponoval žalovaný dostatečnou hotovostí, aby byl schopen sjednaný úvěr splácet. Za této situace má soud za to, že ověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo pouze formální a žalobkyně nedostála zákonné povinnosti. 22. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativn