8 C 301/2021-35 — Okresní soud v Litoměřicích

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka] v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit věřiteli celkem částku [částka] v pravidelných měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný uhradil pouze celkovou částku [částka]. Žalobce kromě jistiny a úroku požaduje uhradit zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka], náklady na vymáhání a smluvní pokutu ve výši [částka]. Právní předchůdce žalobkyně postoupil smlouvou o postoupení pohledávek svůj dluh za žalovaným žalobkyni a tuto skutečnost oznámil žalovanému. Žalobce se z jednání omluvil. Žalovaný se k jednání nedostavil, ve věci se nevyjádřil. Z listiny nazvané„ smlouva o úvěru“ č. ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem byla závazek věřitele přenechat žalovanému peněžní prostředky a závazek žalovaného tyto peníze vrátit ve splátkách po [částka] spolu se sjednaným smluvním úrokem ve výši [částka]. Žalovaný ve smlouvě podpisem stvrdil, že přijal hotovost ve výši [částka] při podpisu smlouvy. Soud měl dále k dispozici, upomínky, výzvy k úhradě a dále listinu označenou jako žádost o úvěr. Z ní je patrno, že žalovaný před uzavřením smlouvy vyplnil údaje o svých příjmech a výdajích. Žalovaný uvedl, že v době uzavření smlouvy pobíral mzdu ve výši [částka] a měl výdaje [částka] za bydlení a energie, [částka] za dopravu a jídlo a bylo mu sráženo [částka] měsíčně ze mzdy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci a tuto skutečnost oznámil žalovanému. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (k tomu blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018). V daném případě bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně sice zjišťoval příjmy žalovaného, avšak žalobkyně o tom nedoložila na výzvu soudu žádné důkazy (např. výpis z účtu, výplatní pásku a podobně). Žalobkyně se k jednání nedostavila, tudíž ji soud nemohl poučit dle § 118a o.s.ř., aby doplnila důkazy týkající se úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru neprokázala, že právní předchůdce dostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí [částka], neboť žalovaný z částky, kterou mu zaslal předchůdce žalobce, uhradil [částka]. Soud rovněž žalobě vyhověl v části týkající se zákonných úroků jdoucí z dlužné jistiny, zbytek zákonných úroků zamítl. Soud rovněž zamítl žalobu v části, ve které žalobce požadoval kapitalizovaný úrok a smluvní pokutu a to z důvodů neplatnosti smlouvy. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobce byl v dané věci úspěšný pouze v nepatrné části, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.