8 C 314/2021-29 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (žalovanému byla doručena výzva a žaloba na adresu z CEO). 3. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], na základě níž byla na účet žalovaného zaslána částka ve výši celkem [částka], tyto peníze však žalovaný ani částečně neuhradil, přičemž splatnost dle smlouvy nastala dne [datum]. Právní předchůdce pak pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni dne [datum] na základě smlouvy o postoupení pohledávek. 4. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů předložených žalobkyní. Z předložené listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že je na ní zachyceno jednání mezi předchůdcem žalobce a žalovaným, listina není opatřena podpisem žalovaného, přičemž je z důkazů patrno, že jednání mezi účastníky probíhalo elektronicky. Na základě uvedené smlouvy předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na jeho účet částku [částka], což vyplývá ze sdělení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla oznámena žalovanému a rovněž byl vyzván k úhradě žalobkyní prostřednictvím advokáta. 5. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. 6. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru: Dle soudu nedošlo k řádnému ujednání smlouvy o úvěru, neboť nebyl předložen žádný důkaz, ze kterého by vyplynulo, že došlo mezi žalovaným a právním předchůdcem k podpisu smlouvy. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo podpis právního jednání učiněného elektronickými prostředky ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, tj. způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě nebo že podpis byl nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Nebylo tedy prokázáno, že by žalovaný smlouvu uzavřel, avšak žalobkyně prokázala, že žalovanému byla zaslána na jeho účet částka [částka], tudíž soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jelikož žalobkyně požadovala po žalovaném pouze úhradu jistiny, nikoliv poplatky a smluvní úroky. V dané věci se jedná o plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, které je žalovaný povinen vrátit spolu se zákonným úrokem z prodlení od data splatnosti podle § 1970 o.z. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.