15 C 427/2022-102 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 15 % úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I.); žalobu zamítl v rozsahu další požadované částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Okresní soud rozhodl o žalobě podané dne [datum], kterou se žalobkyně (jako distributor plynu) domáhala vůči žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (ve formě zákonného úroku z prodlení), a to z důvodu škody vzniklé neoprávněným odběrem plynu ve smyslu § 59 odst. 1 písm. k) zákona č. 458/2000 Sb. Žalobkyně tvrdila že dne [datum] při kontrole ochranných prvků měřícího zařízení zjistila v odběrném místě č. EIC27ZG400Z0256973Y, na adrese nemovitosti [obec a číslo], jejímž uživatelem je žalovaná, že odběr plynu na základě smlouvy uzavřené mezi obchodníkem s plynem a žalovanou je měřen plynoměrem, na němž byla poškozena plomba číselníku. Ověřením v autorizovaném metrologickém středisku bylo zjištěno, že chybí úřední značka počítadla, což dokládá osvědčení o přezkoušení měřidla ze dne [datum]. Následně soudní znalec z oboru kriminalistika, specializace mechanoskopie, JUDr. [jméno] [jméno] konstatoval násilné porušení zajištění proti neoprávněné manipulaci na měřícím zařízení. Žalovaná tak v době od [datum] do [datum] na tomto odběrném místě neoprávněně odebírala plyn, čímž způsobila žalobkyni škodu ve výši [částka] představující cenu neoprávněně odebraného plynu. Počátek neoprávněného odběru byl stanoven v souladu s vyhláškou č. 108/2011 Sb., o měření plynu a o stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, jako den následující po poslední kontrole odběrného místa, která proběhla dne [datum]. Konec neoprávněného odběru je vázán na demontáž plynoměru. Výše škody spočívající v neoprávněném odběru byla určena v souladu s § 9 odst. 3 a 10 vyhlášky č. 108/2011 Sb. v situaci, kdy manžel žalované žalobkyni umožnil přístup do odběrného místa za účelem zjištění instalovaných plynových spotřebičů. Žalovaná se bránila tvrzením, že měřící zařízení na odečet spotřeby plynu je za domem, volně přístupné a ona nikdy neprovedla zásah do tohoto zařízení. Nesouhlasila ani s množstvím odebraného plynu, s nímž bylo počítáno při stanovení požadované částky. Chtěla hradit jen skutečně odebrané množství plynu. 3. Okresní soud provedl ve věci dokazování listinnými důkazy, které v odůvodnění rozsudku podrobně popsal. Měl za prokázaná veškerá tvrzení uvedená žalobkyní v žalobě. S poukazem na objektivní odpovědnost žalované nepřisvědčil obraně žalované, která poukazovala na to, že měřící zařízení je umístěno na volně přístupném místě a ona sama ani nikdo z její rodiny do zařízení nezasáhl. Pokud žalovaná zpochybňovala způsob výpočtu odebraného plynu, okresní soud shledal, že žalobkyně uplatnila stanovený postup dle energetického zákona č. 458/2000 Sb. a podle vyhlášky č. 108/2011 Sb., přičemž vystavila tzv. simulovanou fakturu a výpočet vychází z přílohy [číslo] vyhlášky. Žalovanou zaplacená částka v celkové výši [částka] byla žalobkyní v žalobě zohledněna. Okresní soud tedy věc posuzoval dle uvedených právních předpisů, zároveň však bral v úvahu nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 668/15, podle kterého, pokud škůdce prokáže, že výše škody za neoprávněně odebranou„ elektřinu“ stanovená podle energetického zákona je mnohonásobně vyšší než jeho platby za„ elektřinu“ srovnatelné v období před neoprávněným odběrem, nelze takto vypočtenou výši škody bez dalšího akceptovat. Soud v takovém případě musí zohlednit další okolnosti, které jej mohou v maximální míře přiblížit stanovení skutečné výše způsobené škody. Pokud pak v konkrétní situaci nedospěje k závěru, že vypočtená výše škody s určitou mírou pravděpodobnosti odpovídá škodě skutečné, nemůže prováděcí předpis aplikovat v té části, ve které by tak způsobil neoprávněný zásah do majetkových práv škůdce tím, že vypočtená výše škody plnila v převážné míře funkci sankční, nikoliv kompenzační. V takovém případě musí o výši škody rozhodnout podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností. V daném případě proto okresní soud využil soudcovské úvahy a při stanovení výše škody zvažoval obsah zprávy dodavatele plynu žalované [právnická osoba] Vyhodnotil tři období odběru, a to spotřebu v období od [datum] do [datum] (období předmětné) v naměřené výši 995 m3 (žalovaná měla zaplatit jen [částka]), spotřebu v letech 2019 až 2020 [částka] m3 (žalovaná měla zaplatit [částka]) a spotřebu v období od [datum] do [datum], která činila [číslo] m3 (žalovaná měla zaplatit [částka]). Postupovala-li žalobkyně při výpočtu škody za sporné období dle vyhlášky (stanovila fiktivní škodu), podle názoru okresního soudu takový výpočet nezajišťuje naplnění tzv. kompenzačního principu, ale s ohledem na výši částky je to již jednoznačně výrazná sankce pro neoprávněného odběratele. Okresní soud vzal tedy v úvahu, že vůči předchozímu období spotřeba v předmětném období zjištěného neoprávněného odběru byla trojnásobně nižší a v následujícím období byla spotřeba čtyřnásobně vyšší. S ohledem na finanční vyjádření těchto spotřeb dospěl k závěru, že výše škody stanovená soudem částkou [částka] je zcela odpovídající. Zároveň konstatoval, že k poškození plynoměru prokazatelně došlo, za toto poškození je žalovaná objektivně odpovědná a nese případné důsledky neoprávněného odběru, aniž by bylo nutné zkoumat její zavinění. Okresní soud se však zároveň snažil nastolit spravedlivou rovnováhu mezi legitimním zájmem distributora plynu na náhradě škody a zásahem do majetkových práv neoprávněného odběratele (v neprospěch žalované). Žalovaná žádným způsobem nebránila provedení kontroly, akceptovala výsledky šetření, bylo umožněno prohlédnout spotřebiče v její domácnosti. Soud uvážil také značně„ problematickou“ majetkovou a sociální situaci žalované. Okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni jen [částka] s úrokem z prodlení (dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne následujícího po podání žaloby. Jestliže se žalobkyně domáhala stanovení počátku prodlení žalované na základě předžalobní výzvy, způsob doručení této výzvy dle názoru okresního soudu nedoložila. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy„ úspěch žalované je fakticky odpovídající úspěchu žalobce“. Právo na náhradu nákladů řízení proto nepřiznal žádnému z účastníků. 4. Proti tomuto rozsudku, pouze proti zamítavému výroku II. a závislému nákladovému výroku III., podala žalobkyně obsáhlé odvolání. Okresnímu soudu vytkla nesprávné právní posouzení věci. Zopakoval podstatu svých žalobních tvrzení, zejména to, že se domáhá náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem plynu v odběrném místě žalované, a to v důsledku neoprávněného zásahu do měřícího zařízení (plynoměru). Celkové množství odebraného plynu tak bylo postupem dle § 9 odst. 3 vyhl. č. 108/2011 Sb., stanoveno ve výši [číslo] kWh. Od výše neoprávněného odběru bylo odečteno množství plynu [číslo] kWh, které bylo zjištěno odečtem na měřícím zařízení dne [datum] a je předmětem řádného vyúčtování obchodníkem s plynem. Takto zjištěné množství neoprávněně odebraného plynu ve výši [číslo] kWh bylo ve faktuře [číslo] ze dne [datum] vyčísleno částkou [částka] se splatností [datum], v souladu s cenou dle ceníků žalobkyně za neoprávněně odebraný plyn (daný ceník žalobkyně vydává v souladu s aktuálně platným cenovým rozhodnutím ERÚ). Žalovaná zaplatila před podáním žaloby jen částku [částka]. Podle názoru žalobkyně se okresní soud dopustil nesprávného právního posouzení, jestliže shledal, že žalobkyně při výpočtu výše škody postupovala v souladu s právními předpisy, zároveň však takový výpočet nepovažoval v souladu s tzv. kompenzačním principem, proto výši škody dle své úvahy snížil. Pokud okresní soud opíral své závěry o nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 668/15, žalobkyně poukázala na to, že v uvedené věci projednávané Ústavním soudem se provozovatel distribuční soustavy domáhal náhrady škody ve výši osmi až jedenáctinásobku částek, které stěžovatel hradil za elektřinu v obdobích před neoprávněným odběrem. V daném případě se však žalobkyně domáhá náhrady škody ve výši necelého dvojnásobku částek, které žalovaná hradila za odběr plynu v obdobích před a po neoprávněném odběru plynu. Dále poukázala na nález sp. zn. I. ÚS 1676/15, v němž se Ústavní soud vyjádřil v tom smyslu, že vypočtená výše škody v korunách nebyla nijak zásadně odlišná od plateb (za elektřinu) na daném odběrném místě v období po neoprávněném odběru, pokud nečinila ani dvojnásobek, nepředstavovala tedy částku mnohonásobně vyšší, jak tomu bylo v nálezu sp. zn. I. ÚS 668/15. Nelze tedy dojít k závěru, že by zásah do majetkových práv stěžovatele na něj uvalil nepřiměřené a nadměrné břemeno ve smyslu nálezu sp. zn. I. ÚS 668/15. Domáhá-li se tedy žalobkyně náhrady škody ve výši necelého dvojnásobku částek, k