19 C 212/2022-44 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Okresní soud svým rozsudkem zrušil od [datum] vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, naposledy stanovenou ve výši 3 000 Kč měsíčně rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum rozhodnutí] pod [anonymizováno] [spisová značka], [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum] (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti ke svému synovi [celé jméno žalovaného], který již nabyl zletilosti. Důvodem podání žaloby je skutečnost, že syn ukončil studium na Střední škole pedagogické, hotelnictví a služeb [obec], kde studoval obor„ instalatér“. Uvedené studium žalovaný zahájil v roce 2019 a v roce 2022 je úspěšně ukončil a získal výuční list. Žalovaný však žalobci současně sdělil, že na uvedené škole nově studuje obor„ elektrikář“, kdy studia zahájil v roce 2022 a dle názoru žalovaného vyživovací povinnost žalobce tak i nadále trvá. Žalobce má však za to, že jeho vyživovací povinnost k žalovanému již zanikla, neboť žalovaný dosáhl plného středního odborného vzdělání, vyučil se v oboru instalatér a může se tak již uplatnit na trhu práce. Pokud žalovaný nově studuje na stejné škole obor„ elektrikář“, dle názoru žalobce se nejedná o navazující ani rozšiřující studium na původní obor, v kterém se žalovaný vyučil. Vzhledem k tomu, že žalovaný neakceptoval dohodu žalobce o ukončení vyživovací povinnost, domáhá se žalobce zrušení své vyživovací povinnosti ve vztahu k žalovanému soudní cestou a to od [datum]. Žalovaný uvedl, že v roce 2022 začal studovat na Střední škole pedagogické, hotelnictví a služeb [obec] obor„ elektrikář“, a to poté, co již ukončil studia v oboru„ instalatér“. Žalovaný sdělil, že obor„ elektrikář“ začal studovat i na doporučení ředitele školy pana [příjmení] i své třídní učitelky paní [příjmení], kdy studia oboru„ elektrikář“ mu rozšíří možnost uplatnění na trhu práce. Žalovaný není studijní typ, teoretické předměty nejsou jeho předností, a proto nástavbové studium, které je zaměřeno na teoretické předměty, by nebylo vhodnou volbou. Žalovaný je však manuálně zručný, a dokonce vyhrál celorepublikovou soutěž ve svařování, a proto studium dalšího oboru, kde by mohl uplatnit svou manuální zručnost mu dává smysl. Žalovaný rovněž nevyužil možnosti obor„ elektrikář“ studovat dálkové na jiné škole, neboť dálkové studium je zpoplatněno a rovněž by mu vznikly náklady na dopravu, taktéž by studium bylo časově náročné, nehledě na to, že dálkově lze studovat pouze tzv. nízkoproud, což by rovněž snižovalo jeho možnosti uplatnění na trhu práce. 3. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný studoval na Střední škole pedagogické, hotelnictví a služeb v [obec] obor„ instalatér“, který ukončil v květnu roku 2022. Od [datum] nastoupil ke studiu na stejné škole v oboru„ elektrikář“, kdy se opět jedná se o denní formu vzdělávání. Oba obory nejsou ukončeny maturitou. Okresní soud dospěl k závěru, že v dané věci není sporu o skutkový stav, když tento je mezi stranami nesporný, ale pouze o vyřešení právní otázky, zda za situace, kdy žalovaný řádně ukončil studia na Střední škole pedagogické, hotelnictví a služeb [obec] v oboru„ instalatér“ a po jejich ukončení nově začal studovat obor„ elektrikář“, žalobci i nadále svědčí vyživovací povinnost. Okresní soud má za to, že pokud žalovaný řádně a úspěšně dokončil studium v oboru„ instalatér“ na shora uvedené škole, získal tím kompetence, které mu umožní plně se uplatnit na trhu práce, resp. samostatně se živit. Okresní soud zde vycházel i z notoriety, že v dnešní době je na trhu práce nedostatek řemeslníků a rčení, že„ řemeslo má zlaté dno“ tak opět nabývá na významu. Okresní soud se neztotožnil s názorem žalovaného, že pokud započal studium nového oboru„ elektrikář“ na stejné škole, vyživovací povinnost žalobce k žalovanému i nadále trvá. Studium, na základě kterého, by žalobci i nadále svědčila vyživovací povinnost k žalovanému, by mělo předchozí studium prohlubovat a zpravidla na něj navazovat. V daném případě žalovaný započal studovat zcela nový učební obor, který předchozí ukončené studium v oboru„ instalatér“ nijak nerozvíjí a nenavazuje na něj, neboť se ujedná o zcela samostatný obor, byť okresní soud nepochybuje, že uvedené obory se mohou vzájemně doplňovat, a pokud by jej žalovaný úspěšně ukončil, jeho možnosti uplatnění na trhu práce se tím zvýší. Možnost zvýšení uplatnění na trhu práce však nemůže být důvodem pro trvání vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému, kdy žalovaný na základě předchozího studia je již schopen se samostatně živit. Pokud žalovaný tvrdil, že dálkové studium oboru„ elektrikář“ není natolik kvalitní, jako studium denní, popř. je finančně náročnější, nejsou tato tvrzení pro posouzení věci relevantní. Protože tak okresní soud dospěl k závěru, že žalovaný řádně ukončil přípravu na své budoucí zaměstnání, je schopen se samostatně živit, byla vyživovací povinnost žalobce k žalovanému zrušena a to od [datum], kdy započal nový školní rok a jak to požadoval žalobce. 4. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítl, že ke studiu dalšího učebního oboru„ elektrikář“ žalovaný přistoupil po zralé úvaze a po konzultaci se svým třídním učitelem Bc. [jméno] [příjmení]. Pro žalovaného nebylo vhodné nadstavbové studium, neboť žalovaný není přímo studijní typ a bylo zde riziko, že by nadstavbové studium nemusel dokončit. Rozhodl se proto studovat studijní obor„ elektrikář“, který se studijním oborem„ instalatér“ doplňuje. [příjmení] tak moci instalovat bojlery včetně připojení k elektřině nebo bude moci po pěti letech působit jako revizní technik všech kotlů, což by bez vystudování obou oborů nemohl. Podle žalovaného je studium druhého učebního oboru bezesporu přípravou na budoucí povolání a výrazně zlepší možnost uplatnění žalovaného na trhu práce. Okresní soud přitom nevzal v úvahu konkrétní okolnosti projednávaného případu. Žalovaný zdůrazňuje, že se účelově nehlásil na nástavbové maturitní studium, ale zvolil cestu, která mu pomůže prohloubit kvalifikaci a využít svou manuální zručnost. Alternativa studia učebního oboru„ elektrikář“ formou dálkového studia v jiném městě žalovaný nezvolil, neboť takové studium by bylo omezeno jen na„ nízkoproud“ a nadto by bylo spojeno se zvýšenými náklady na školné, dojíždění. Žalovaný navrhuje, aby krajský soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. 5. Žalobce s odvoláním žalovaného nesouhlasí. Okresní soud rozhodl zcela správně když mu vyhověl a vyživovací povinnost od [datum] zrušil. Je třeba posoudit, zda u zletilého dítěte, ukončí-li potřebná studia, jež mu umožní plně se uplatnit na trhu práce, lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí k tomu, aby se živilo samo. Okresní soud podle žalobce zcela správně v tomto případě věc posoudil právě tak, že žalovaný ukončil přípravu na budoucí povolání řádným ukončením studia oboru„ instalatér“, díky čemuž je schopen se sám živit, neboť se takto zcela bez problémů uplatní na trhu práce. I kdyby tedy žalovaný studiem oboru„ elektrikář“, který nikterak na dosud ukončené studium nenavazuje a je oborem zcela novým, došlo k rozšíření možnosti uplatnění žalovaného na trhu práce, již nyní je schopen se samostatně živit a příprava na jeho budoucí povolání ve smyslu vyživovací povinnosti je tím zakončena. Žalobce je taktéž přesvědčen o tom, že žalovaný jako vyučený instalatér může na trhu práce docílit plnohodnotného využití ať už jako zaměstnanec nebo OSVČ, jeho další studium nemůže být důvodem nevyužití jeho potenciálu získaného studiem dosavadním. Pokud navíc žalovaný hodlá nyní studovat nový obor, aniž by pracoval jako instalatér, hrozilo by, že studiem nabyté dovednosti v případě, že je nebude prakticky využívat po dobu studia oboru„ elektrikář“, ztratí. Žalobce proto navrhuje, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu jako správný potvrdil a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. 6. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal podle § 211 a násl. o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. K projednání odvolání krajský soud nenařizoval jednání, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu tvrzeného nesprávného právního posouzení věci a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), resp. se jejich souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá. Krajský soud dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. 7. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 8. Podle § 911 výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 9. Alimentace a vyživovací vztahy jsou projevem rodinné solidarity a zajišťují funkčnost rodiny samotné. Jedná se o zákonem uloženou povinnost pomoci druhému v materiálním slova s