7 C 535/2022-127 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 87 799,09 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 13. 3. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně (tj. [právnická osoba]; dále také jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru vedenou na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] (dále také jen„ smlouva“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se jej zavázal uhradit v měsíčních splátkách, s úrokem ve výši 12,90 % ročně, a to nejpozději do 17. 8. 2022. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek. Kvůli prodlení byl žalovanému úvěr ke dni 29. 3. 2020 zesplatněn. Žalobkyně v žalobě požadovala zaplacení částky ve výši 87 799,09 Kč s úrokem 12,90 % ročně ode dne 20. 4. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 87 799,09 Kč od 30. 3. 2020 do 30. 4. 2020 ve výši 10 % a se zákonným úrokem z prodlení z částky 87 799,09 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení ve výši 10 %. Žalobkyně uvedla, že prověřila schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, a to na základě informací z databází dlužníků, z vlastních systémů, prověřováním pohybů na bankovním účtu žalovaného za půlroční období před uzavřením smlouvy (tj. od října 2018 do března 2019) s tím, že průměrný měsíční příjem žalovaného činil 16 824 Kč a ohledně žalovaného, který neuvedl žádné výdaje, proto právní předchůdkyně žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného na částku 6 009 Kč dle svého interního ekonomického modelu. Dále právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný měl již revolvingový úvěr od právní předchůdkyně žalobkyně s limitem 5 000 Kč a měsíční splátkou 250 Kč. Po odečtení splátkové zatížení (tj. 3 080 Kč + 250 Kč) od příjmu tak žalovanému zbylo 13 494 Kč k pokrytí životních nákladů. Z provedených zjištění bylo zřejmé, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet. Žalobkyně dále poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 33 ICdo 27/2021, 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu České republiky pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, jimiž je dle žalobkyně aprobováno posuzovat výdaje žalovaného na základě ekonomického modelu. Dne 28. 1. 2021 postupitelka [právnická osoba] a původní žalobkyně (tj. [právnická osoba], [IČO]; dále také jen„ původní žalobkyně“) uzavřely Smlouvu o postoupení pohledávek, postoupena byla mj. i pohledávka z titulu smlouvy. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu neuhradil žalobkyni ničeho dalšího. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 6. 3. 2023, č.j. 7 C 535/2022-64, (dále jen„ rozsudek“) byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 87 799,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 87 799,09 Kč za dobu od 27. 11. 2021 do zaplacení a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 4. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 7. 2023, č.j. 14 Co 115/2023-87, byl rozsudek zrušen a věc vrácena Okresnímu soudu v Litoměřicích k dalšímu řízení, neboť věc byla projednána s původní žalobkyní, ačkoliv nynější žalobkyně před jednáním dne 6. 3. 2023 upozornila, že ke dni 31. 10. 2022 došlo k zániku původní žalobkyně, a navrhla, aby před jednáním bylo rozhodnuto o procesním nástupnictvím. O procesním nástupnictví bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 28. 3. 2023, č.j. 7 C 535/2022-80 Odvolací soud proto okresnímu soudu uložil, aby věc znovu projednal s nynější žalobkyní. 5. K jednání, které se ve věci konalo dne 8. 11. 2023, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán usnesením doručovaným na adresu trvalého bydliště podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání. 6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 3. 2019 soud zjistil, že jako úvěrující banka je označena právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a jako úvěrovaný klient žalovaný. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal splatit úvěr s dohodným úrokem ve výši 12,90 % ročně a RPSN ve výši 13,91 % v měsíčních splátkách po 3 080 Kč, splatných vždy v 17. den každého kalendářního měsíce, nejpozději do 17. 8. 2022. Žalovaný se tak zavázal k úhradě celkové částky 124 433 Kč. Podle čl. 8 písm. a) smlouvy ve spojení s čl. 8 smlouvy v případě prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než tři měsíce je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna celý úvěr zesplatnit a žalovaný povinen zaplatit všechny dluhy z úvěru. Z přehledu úvěru soud zjistil, že žalovaný v roce 2020 neuhradil ničeho. Z výpisu označeného„ Podklady pre súdne konanie“ ze dne 1. 2. 2021 soud zjistil, že dne 13. 3. 2019 byla na bankovní účet č. [bankovní účet] vedený pro žalovaného připsána částka 100 000 Kč s příznakem„ založení úvěru“. 7. Ze šesti výpisů z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1. 10. 2018 do 31. 3. 2019 soud zjistil následující: (i) za období od 1. 10. 2018 do 31. 10. 2018: počáteční zůstatek je: 1 199,06 Kč, konečný zůstatek: 953,46 Kč a příjem žalovaného: 14 547 Kč; (ii) za období od 1. 11. 2018 do 30. 11. 2018: počáteční zůstatek je: 953,46 Kč, konečný zůstatek: 1 114,01 Kč a příjem žalovaného: 19 202 Kč; (iii) za období od 1. 12. 2018 do 31. 12. 2018: počáteční zůstatek je: 1 114,01 Kč, konečný zůstatek: 718,81 Kč a příjem žalovaného: 17 414 Kč; (iv) za období od 1. 1. 2019 do 31. 1. 2019: počáteční zůstatek je: 718,81 Kč, konečný zůstatek: 2 241,67 Kč a příjem žalovaného: 16 727 Kč; (v ) za období od 1. 2. 2019 do 28. 2. 2019: počáteční zůstatek je: 2 241,67 Kč, konečný zůstatek: 358,29 Kč a příjem žalovaného: 18 670 Kč a (vi) za období od 1. 3. 2019 do 31. 3. 2019: počáteční zůstatek je: 358,29 Kč a konečný zůstatek: 2 733,04 Kč, příjem žalovaného: 19 450 Kč, úvěr ve výši 100 000 Kč byl připsán na účet žalovaného dne 13. 3. 2019. Z výňatku označeného„ Informace z CCB“ s datem požadavku 13. 3. 2019 soud zjistil, že zde není uvedena žádná smlouva. 8. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] se stala zbývající částka úvěru splatná s tím, že žalovaný k témuž dni dluží 91 244 Kč. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2021, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelkou a původní žalobkyní jako postupníkem včetně přílohy č. 1 – seznam pohledávek a přílohy č. 7 – potvrzení o zaplacení kupní ceny soud zjistil, že na původní žalobkyni byla postoupena žalovaná pohledávka. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 11. 2021 soud zjistil, že zástupkyně původní žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 119 952,27 Kč do 26. 11. 2021. Z listiny označené„ Sledování zásilek“ soud zjistil, že dne 18. 11. 2021 původní žalobkyně zaslala žalovanému zásilku. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši ú