8 C 19/2023-24 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by jí byla přiznána částka 33331,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení, s tím že žalobkyně dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] s úvěrovým rámcem 32000 Kč. V průběhu úvěrového vztahu žalovaný načerpal peněžní prostředky ve výši 64690 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 49810 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas došlo ze strany žalobkyně k sesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalovaný byl vyzván k úhradě svého dluhu, avšak na výzvu nereagoval a svůj dluh neuhradil. Kromě jistiny ve výši 30 606,20 Kč žalobkyně po žalovaném požaduje uhradit smluvní poplatek ve výši 295 Kč, náklady na vymáhání ve výši 430 Kč, smluvní pokutu ve výši 2000 Kč. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. 2. Žalobkyně se z jednání omluvila. 3. Žalovaný se k jednání nedostavil, ve věci se nevyjádřil. 4. Z provedených důkazů bylo zjištěno, a to z listiny označené jako smlouva o úvěru, že žalovaný a žalobkyně sjednali smlouvu o revolvingovém úvěru a smlouvu o platebních službách s úvěrovým rámcem 32 000 Kč a žalovanému poskytnuta kreditní karta, a to v souvislosti se zakoupením zboží LED TV. Ze smlouvy vyplývá, že žalovaný uvedl, že má čistý příjem ve výši 16500 Kč a příjem ostatních členů domácnosti 14500 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení úvěru a že mu bylo oznámeno sesplatnění úvěru výzvou ze dne [datum]. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil výši poskytnutých částek a jejich splácení. 5. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, jejímž předmětem byl závazek poskytnout žalovanému peníze. Žalovaný obdržel od žalobkyně celkem částku 64690Kč, uhradil 49810 Kč. Žalovaný se zavázal celkem vrátit žalobkyni jistinu spolu s úroky a poplatky. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky upomínkou a vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil úvěr řádně a včas poskytnutý úvěr sesplatnila. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy o výši příjmů a výdajů žalovaného, jenž by prokázaly jeho úvěruschopnost. 6. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). <i>7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:</i> <i>10. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 11. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud zaujal v této věci stanovisko, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům [číslo] směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum], v řízení OPR- [právnická osoba] proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání). <i>12. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>15. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 16. Soud po provedení důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně v rozporu se zákonem řádně neověřila před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy o příjmech či výdajích žalovaného v době uzavírání úvěrové smlouvy. Pouze bylo zjištěno, že žalovaný ve formuláři uvedl, že má příjem měsíčně 16 500 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 14500 Kč, aniž by žalobkyně předložila důkaz o tom, že si před uzavřením smlouvy tyto skutečnosti ověřila. 17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání soudu po předchozí omluvě nedostavila, nemohl ji soud poskytnout poučení ve smyslu § 118a o.s.ř., aby své tvrzení, že úvěruschopnost zkoumala, prokázala a předložila k tomu důkazy. 18. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí 14 880 Kč, neboť žalovaný z částky, kterou mu poskytla žalobkyně (64 690 Kč) uhradil částku 49 810 Kč. Žalovaný je povinen uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 14 880 Kč od sesplatnění úvěru. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy, tak jak je uvedeno ve výroku II. 19. O nákladech řízení bylo rozh