8 C 28/2023 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by mu byla přiznána částka 18 992 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobcem smlouvu o úvěru (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 3242 Kč. Jistina a Poplatek byly splatné dne [datum], žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobce poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši úvěru. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí úvěru, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o úvěru vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o úvěru a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobce. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné, sms/e-mailové výzvy) v celkové výši 2500 Kč. Celková výše dluhu žalovaného, kde dni podání návrhu, kterou žalobce požaduje, činí 18 992 Kč. Jistina + Poplatek činí 13742 Kč. Ostatní uplatňované pohledávky (v souvislosti s prodlením žalovaného) činí 2500 Kč (náklady s uplatněním pohledávky) a dále smluvní pokuta ve výši 5250 Kč (0,1% denně z částky 10500 Kč od [datum] do [datum]). 2. Soud vydal v dané věci platební rozkaz. Tento se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. Zástupce žalobce se nedostavil po omluvě, a proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, podle § 101, odst. 3 o.s.ř. 3. Žalovaný se k jednání rovněž nedostavil, k věci se nevyjádřil. 4. Soud ve věci provedl listinné důkazy přiložené k žalobě, a to všeobecnými obchodními podmínkami žalobce, upomínkami, výpisem z banky, podacím lístkem, smlouvou o úvěru bez podpisu žalovaného, výzvou k úhradě advokáta. 5. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že na základě této smlouvy měl žalobce žalovanému poskytnout částku 10500 Kč s dohodnutým poplatkem ve výši 3242 Kč s tím, že součástí byly i všeobecné obchodní podmínky, kde byly dohodnuty částky za zasílání upomínek. Předmětné všeobecné podmínky nebyly součástí smlouvy, ale zejména smlouva nebyla žalovaným podepsána. 6. Soudem bylo zjištěno, že předmětné smlouvy jsou prakticky záznamem elektronické komunikace mezi poskytovatelem a žalovaným bez toho, že by tyto smlouvy obsahovaly podpis žalovaného. Dále bylo zjištěno, že částku 10500 Kč žalobce žalovanému zaslal na číslo účtu označené ve smlouvě. 7. Soud nejprve především posuzoval, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, jak tvrdil žalobce. Soud tedy posuzoval, zda byla smlouva podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále je OZ) uzavřena distančně. 8. Podle § 562 občanského zákoníku účinného v době poskytnutí peněžních prostředků je písemná forma zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem, nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. 9. Žalobce tvrdil, že půjčky poskytuje přes své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný mohl nejprve přečíst nabídku na uzavření smlouvy, nastavil dle vlastní volby dostupné parametry, tedy splatnost a výši úvěru. Poté vyplnil na webové stránce žalobce formulář, tedy žádost o poskytnutí úvěru, kde zadal své osobní údaje. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o úvěru vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s textem„ potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním smlouvy o úvěru a zněním všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasí s jejím zněním. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění obchodních podmínek žalobce a uzavřel smlouvu. Žalobce pak na účet uvedený žalovaným zaslal částku 3200 Kč. 10. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi účastníky. Je sice možné, že žalovaný sdělil své uživatelské jméno a bližší identifikační údaje, např. emailové kontakty, číslo svého účtu, ale nebylo jednoznačně prokázáno, že by případně nemohlo dojít i k záměně osoby jednajícího. Nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu se všemi důsledky, stanovenými pro elektronický podpis. Žalobce nedoložil, že by žalovaný tímto kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsal, že by učinil právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy o úvěru. V daném případě nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalovaného projevující uzavření smlouvy o úvěru tvrzené žalobcem. 11. V daném případě nelze posoudit platné uzavření smlouvy a to ani v části, týkající se dalších smluvních ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Žalobce neprokázal, že by byla úvěrová smlouva opatřena zaručeným elektronickým podpisem, tedy nebylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, z těchto důvodů soud danou věc posuzoval jako bezdůvodné obohacení, neboť žalobce prokázal, že zaslal žalovanému na jeho účet částku 10 500 Kč. 12. Soud dále upozorňuje na zvýšenou ochranu spotřebitele, a to jednak dle úpravy občanského zákoníku dané v § [číslo] a následujících a také dané Ústavním soudem (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne [datum]). 13. Soud tedy žalobu částečně zamítl, když žalobci přiznal pouze částku 10500 Kč, která byla žalobcem skutečně poskytnuta a ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť dle závěru soudu nedošlo k ujednání povinnosti platit poplatky pro případ porušení smluvené povinnosti. 14. Poskytnutou částku žalobcem žalovanému soud tedy posoudil jako plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 1, 2 OZ, která byla vyplacena na označený účet. 15. Pokud došlo k plnění bez právního důvodu, je žalovaný povinen tuto částku žalobci vrátit. Soud tedy uložil ve výroku I. žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 10500 Kč se zákonným úrokem podle § 1970 občanského zákoníku, odkazujícím na vládní nařízení č. 351/2013 Sb. a co do zbytku byla žaloba zamítnuta. 16. K tomu soud nad rámec výše uvedeného konstatuje, že žalobce rovněž neprokázal, že před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je nutné při aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoník a § 588 téhož zákona konstatovat absolutní neplatnost právního jednání. (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. října 2018, v řízení OPR- [právnická osoba] proti [anonymizováno]). 17. Tedy i z těchto důvodů je pak výše uzavřena smlouva mezi žalobcem a žalovaným absolutně neplatná a žalobce je povinen vrátit pouze bezdůvodné obohacení. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náklady, neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z nepatrné části. 19. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.