8 C 455/2022 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně v žalobě podané dne 28.2.2022 uvedla, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne 26.7.2018 smlouvu o úvěru ve výši 51330 Kč (skládající se z půjčené částky 29000 Kč a poplatku 22330 Kč), podle které měla splácet týdně 856 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a další vždy do sedmého dne od předchozí splátky. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši 20082 Kč, vydělila týdenní splátkou 856 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně tak nastala ke dni 9.1.2019 a datum prodlení ke dni 20.9.2019. 2. Žalobkyně se z jednání omluvila. 3. Žalovaná se k jednání nedostavila, ve věci se nevyjádřila. 4. Z provedených důkazů bylo zjištěno, a to z listiny označené jako smlouva o úvěru, že žalovaná a žalobkyně sjednali smlouvu o úvěru ve výši 29 000 Kč, a to dne 26.7.2018, přičemž tuto částku a poplatek ve výši 5800 Kč a 6380 Kč, úrok ve výši 10150 Kč se žalovaná zavázala vrátit v 60-ti týdenních splátkách po 856 Kč. Žalobkyně poskytla žalované 29000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. První splátka byla sjednána na 2.7.20218 a další vždy 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky. 5. Z formuláře bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované základní informace o spotřebitelském úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy, kdy součástí byl přehled jednotlivých budoucích splátek. 6. Z listiny označené jako evidenční karta klienta je patrno, že žalobkyně zjišťovala osobní a majetkové poměry žalovaného před uzavřením smlouvy. Z listiny vyplývá, že žalovaná měla za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy příjem 19800 Kč. Ve výdajích je uvedena částka 4420 Kč nájem, a dále částka 4410 Kč a 1000 Kč v kolonce„ jiné“. Z karty vyplývá, že žalovaná předložila žalobci před uzavřením smlouvy, tři výplatní pásky, pracovní smlouvu. Z výzvy k plnění bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. 7. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). <i>8. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>10. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:</i> <i>11. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 12. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud zaujal v této věci stanovisko, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. října 2018, v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání). <i>13. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>15. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 17. Soud po provedení důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalovaného, avšak nedoložila důkazy o tom, že tak činila řádně. Soud neměl možnost ověřit a posoudit úvěruschopnost žalované. 18. Jelikož se žalobkyně z jednání omluvila, nemohl soud žalobkyni poskytnout poučení ve smyslu § 118a o.s.ř., aby ke svým tvrzením doplnila důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované. 19. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru neprokázala, že dostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení v tomto případě činí 8918 Kč, neboť žalovaná z částky, kterou jí zaslala žalobkyně, uhradila 20082 Kč. Žalovaná je povinna uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 8918 Kč od 20.9.2019 do zaplacení podle § 1970 o.s.ř. a příslušného nařízení vlády. 20. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy, tak jak je uvedeno ve výroku II. 21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobkyně byla v dané věci převážně neúspěšná, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému žádné nák