15 C 436/2023-72 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou dne [datum] zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. V žalobě tvrdila, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru Expres půjčka [číslo] dle které poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], což mělo být žalovaným spláceno měsíčními anuitními splátkami [částka]. Žalobkyně provedla s odbornou péčí individuální posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vycházela nejenom z tvrzení žalovaného, ale také z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vycházela také ze statistických dat. Úvěr [částka] byl žalovaným načerpán převodem na bankovní účet specifikovaný ve smlouvě, žalovaný opakovaně porušoval smluvní ujednání, ocitl se v prodlení s úhradou měsíčních splátek. Žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o prohlášení úvěru za splatný, kterým žalovaného informovala o prohlášení úvěru za splatný ke dni [datum] a vyzvala jej k úhradě splatných částek. Žalovaný neuhradil jistinu úvěru ve výši [částka], dále žalobkyně požadovala obchodní úrok ve výši [částka] a úrok z prodlení ke dni [datum] ve výši [částka] z jistiny, dále je požadována částka [částka] představující kapitalizovaný úrok z prodlení z obchodního úroku. Dále je požadována částka [částka] představující dílčí poplatky předepsané žalované podle sazebníku pro spotřebitelské kontokorentní a splátkové úvěry, tedy poplatek za prohlášení úvěru za splatný, za odeslání upomínek a dlužné pojistné za pojištění. 2. Žalovaný se žádným způsobem nevyjádřil. 3. K jednání, které soud ve věci nařídil, se žalovaný nedostavil, žalobkyně se omluvila, soud tedy dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu provedených důkazů. 4. Z důkazu, které byly předloženy žalobkyní, soud zjistil, jednak ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka bylo prokázáno, že došlo k řádnému uzavření smlouvy mezi účastníky, dle které byla žalovanému poskytnuta úvěrová částka [částka], a to převodem na specifikovaný účet na základě žádosti žalované. Zesplatnění úvěru má soud prokázané z dopisu adresovaného žalobkyní žalovanému nazvaného oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni [datum]. 5. Dále byla zjištěna výše dlužné částky nesplacené jistiny [částka], stejně tak úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši [částka] byl žalobkyní řádně doložen v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami, stejně tak úrok z prodlení ke dni [číslo] ve výši [částka] a [částka] a dále žalobkyně doložila také pohledávku tvořenou dílčími poplatky ve výši [částka]. 6. Z platební historie bylo zjištěno, že úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně a včas splácen, byla prokázána i výše dlužných částek. O správnosti výpočtu nemá soud důvody pochybovat, byl učiněn prostřednictvím bankovního softwaru, který bývá pravidelně auditován a podléhá i kontrole ze strany ČNB. 7. Soud rovněž zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému posuzovala řádně jeho úvěruschopnost, vycházela z dostupných registrů a postupovala v souladu s právními předpisy. Dále z dokladů předložených žalovaným ověřila výši jejich příjmů a výdajů. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o. z.) smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 10. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 11. Na základě tohoto zjištěného skutkového závěru s odkazem na citované zákonné ustanovení soud dospěl k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným jako spotřebitelem dle § 1810 o. z. byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr do výše [částka]. Žalovaný jej zcela vyčerpal, avšak zcela řádně neuhradil. 12. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud tedy přiznal jako odůvodněný žalobkyní požadovaný obchodní úrok ve výši [částka] a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni [datum] ve výši [částka] z jistiny, dále částku [částka] představující kapitalizovaný úrok z prodlení z obchodního úroku. Soud také rozhodl kladně o částce [částka] představující dílčí poplatky, neboť byly vyúčtovány žalovanému podle sazebníku pro spotřebitelské kontokorentní a splátkové úvěry (poplatek za prohlášení úvěru za splatný, za odeslání upomínek a dlužné pojistné za pojištění) v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru. 13. Úroky z prodlení byly stanoveny v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. 15. Žalobce již podal u Okresního soudu v Litoměřicích více obdobných žalob, návrhy v těchto věcech mají podobu, která se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však je totožný či jen s drobnými odchylkami, je zde jednota v osobě žalobce a jeho advokáta, sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby, úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby. Navíc ve sporu jde o pohledávku ze smlouvy, kde jednou ze stran byl spotřebitel, a jde o smlouvu, nebo podmínky jiného právního důvodu k plnění, při nichž je spotřebitel fakticky zásadně vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem, soud proto hodnotí žalobu ve věci jako tzv.„ formulářovou“ žalobu. 16. Tyto náklady tedy sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 17. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 18. Přiznané nákla