19 C 101/2024-38 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím, představující smluvní i zákonné úroky z prodlení. Uvedl, že dne , datum, právní předchůdce žalobce, spol. , právnická osoba, ., jako věřitel, uzavřel s žalovaným, jako dlužníkem, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě uvedené smlouvy žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši , částka, , které si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný shora uvedenou částku ani z části nesplatil a proto žalobce požaduje vrácení jistiny ve výši , částka, spolu s úrokem ve výši 15% ročně z dlužné jistiny od , datum, a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokazuje smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na základě které byla pohledávka za žalovaným postoupena na spol. , právnická osoba, Následně dne , datum, byla pohledávka z této společnosti postoupena na žalobce.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba spolu s předvolánkou k ústnímu jednání byla žalovanému doručeny na evidenční adresu , jméno FO, 5, kde mu byla dne , datum, uložena na poště a následně po uplynutí úložní doby byly soudní písemnosti odeslány zpět soudu.3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že spol. , právnická osoba, ., jako věřitel, poskytl žalovanému, jako dlužníkovi, úvěr ve výši , částka, a žalovaný potvrdil, že mu byla uvedená částka vyplacena do vlastních rukou při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal, že vyjma poskytnuté půjčky zaplatí i souhrnné poplatky (úrok + úhrada za poskytnutí úvěru + náklady na vyhodnocení úvěru + možnost inkasa v hotovosti) celkem částku , částka, . Na poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši , částka, a to v 14i měsíčních splátkách po , částka, . Součástí smlouvy je i ustanovení o výši úroku, kdy ve variantně splácení po dobu 14i měsíců je úrok ve výši 15% a RPSN ve výši 272,44 %.4. Ze sdělení žalobce má soud za prokázáno, že žalovaný na úhradu úvěru ničeho neuhradil.5. Aktivní legitimaci k podání žaloby má soud za prokázanou z předžalobních výzev, kde byl žalovaný informován, že pohledávka spol. , právnická osoba, . vůči žalovanému z nesplaceného úvěru byla postoupena na spol. , právnická osoba, a následně na žalobce. Aktivní legitimaci žalobce má soud za prokázanou i ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na základě které byla pohledávka za žalovaným postoupena na spol. , právnická osoba, Následně dne , datum, byla další smlouvou o postoupení pohledávek z této společnosti postoupena na žalobce.6. Po právní stránce soud posoudil půjčku dle níže uvedených ustanovení.7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé až ode dne nabytí jeho účinnosti.8. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.12. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. S ohledem na § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou, se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-449/13 Consumer Finance proti , jméno FO, a další) a především jeho přísnější transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.15. Z důkazů předložených žalobcem, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, .) neprokázal, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr poskytnutý ve výši , částka, . Z Žádosti o úvěr soud zjistil, že se jedná toliko o vyplnění formulář, z kterého vyplývá, že mzda žalovaného v roce 2008 měla činit , částka, , náklady na bydlení včetně energií pouze částku , částka, a náklady na dopravu, jídlo a další osobní náklady pouze částku , částka, . Celkové výdaje žalovaného tak měly měsíčně činit , částka, . Soud uvedené měsíční náklady žalovaného považuje za nerealisticky nízké, když navíc nejsou podpořeny žádnými důkazy typu nájemní smlouvy, výpisu z účtu, apod., z kterého by byly takto nízké výdaje žalovaného patrné.16. Žalobce, coby poskytovatel úvěru, je tak dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.17. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím