15 C 232/2025-15 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, s tvrzením, že žalobce spolu s žalovaným uzavřeli ústní Smlouvu o zápůjčce, dle které žalobce poskytnul žalovanému peněžitou zápůjčku ve výši , částka, . Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta prostřednictvím 3 bezhotovostních převodů, tj. převodem , částka, ze dne , datum, , převodem , částka, ze dne , datum, a převodem , částka, ze dne , datum, . Ve Smlouvě o zápůjčce nebyla ujednána splatnost Zápůjčky, je tedy splatná na základě jejího vypovězení dle § 2393 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Smlouva byla žalobcem vypovězena dopisem datovaným ke dni , datum, . Výpovědní doba činí šest týdnů. Zápůjčka byla tedy splatná ke dni , datum, (doručením fikcí). Vrácení zápůjčky tak bylo splatné dne , datum, .3. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz dne , datum, , kterým žalovanou v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se pro případ, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s platebním rozkazem. Zároveň soud žalovanou uvedeným platebním rozkazem poučil o následcích nesplnění této výzvy.4. Dne , datum, žalovaná podala odpor proti platebnímu rozkazu, aniž by se ve věci vyjádřila, uvedla jakékoliv konkrétní tvrzení.5. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nevyjádřila ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30tidenní lhůtě ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, která marně proběhla dnem , datum, , jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání.6. Soud má proto za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou.7. Podle ustanovení § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, , právnická osoba, .Beck, str. 332, bod 5 a 6).8. V posuzované věci se jedná o spor z titulu vrácení vypovězené zápůjčky. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř.9. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 o. s. ř., když nebyly shledány žádné skutečnosti odůvodňující prodloužení této lhůty, popř. stanovení dobrodiní splátek.10. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud podle § 153a odst. 4 o. s. ř. nenařizoval jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, .12. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky , částka, za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .13. Přiznané náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni dle § 160 o. s. ř. na platební místo dle § 149 o. s. ř.