12 C 221/2025-39 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 265,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 338,27 Kč od , datum, do zaplacení a smluvní pokutou 328,60 Kč za prodlení se splacením. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www., Anonymizováno, .cz. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí společně se smluvním úrokem ve výši 1,02 % denně z nesplacené jistiny. Žalovaný ničeho nesplatil. Žalobkyně dále žalovanému účtovala smluvní pokutu ve výši 170,84 Kč. Pokud jde o příslu-šenství žalobkyně se domáhá smluvního úroku ve výši 0,93 % denně z nesplacené jistiny v kapitalizované výši 18 927,41 Kč a dále poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 338,29 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K jednání, které se ve věci konalo dne , datum, se účastníci bez omluvy nedostavili, ačkoliv byli řádně předvoláni. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: z dokumentu označeného „smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ soud zjistil, že byla vyhotovena listina smlouvy datovaná , datum, , kde jako věřitel je označena žalobkyně a jako klient žalovaný, předmětem je úvěr do výše 21 000 Kč, se způsobem poskytnutí na bankovní účet určený žalovaným, jsou zde uvedeny podmínky poskytnutí úvěru (RPSN ve výši 1 422,87 %, úroková sazba pevná ve výši 0,933 % denně) a další ujednání. Smlouva však není opatřena podpisem žalovaného, u jména žalovaného není ničeho uvedeno. Souhlas žalovaného se smlouvou nelze dovodit ani z poskytnutí identifikačních údajů žalovaného, ani z ostatních předložených důkazů, když nebylo ničím prokázáno ani to, že by se žalovaný mohl s textem smlouvy seznámit.5. Z BankID výpisu bylo zjištěno, že žalobkyně jednala se žalovaným, jehož identita byla ověřena prostřednictvím Bank ID, z listiny však nevyplývá, o čem jednali.6. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za , Anonymizováno, , Anonymizováno, soud zjistil, že účet č. , č. účtu, náleží žalovanému a obdržel na něj od žalobkyně částku 17 000 Kč dne , datum, . Tuto skutečnost potvrzuje i přehled bankovních transakcí žalobkyně.7. Z ukončovacího emailu bylo zjištěno, že žalobkyně dne , datum, žalovaného vyzvala ke vrácení žalované částky, která se stala splatnou z důvodu prodlení žalovaného se splácením.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a potvrzení o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky.9. Z obecných principů posuzování a filozofie soud zjistil obecné principy aplikované žalobkyní při posuzování úvěryschopnosti klientů žádajících spotřebitelský úvěr, jejichž aplikace vůči žalovanému však nebyla prokázána.10. Z informace pro spotřebitele a z údajů o poskytovateli byly zjištěny údaje, které je žalobkyně podle § 92 a dalších zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, povinna poskytnout žalovanému, ale nebylo prokázáno, že se tak v tomto případě skutečně stalo.11. Z ověření příjmů žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně deklaruje, že zjistila čistý měsíční příjem žalovaného 32471 (bez uvedení měny), a to z bankovního výpisu, který nebyl předložen.12. Z výpisu posouzení úvěryschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně vytvořila dokument o posouzení úvěryschopnosti žalovaného, v němž vycházela z částky 15 000 Kč jako měsíčních výdajů na půjčky žalovaného a částky 7 000 Kč jako dalších nezbytných výdajů (bez nákladů na samostatné bydlení), z čehož dovodila, že žalovanému zbývá 6 000 Kč disponibilního příjmu. Žalobkyně tak uzavřela, že posouzení bylo úspěšné, přestože vypočítané minimální výdaje žalovaného byly 15 860 Kč, tedy se splátkami půjček převyšovaly žalovaným uváděné příjmy.13. Tyto důkazy, ať již ověření příjmů žalovaného či výpis posouzení úvěryschopnosti, jsou však pouhá tvrzení žalobce formalizovaná do samostatné listinné podoby. Takovéto jednostranné evidenční listiny, u nichž neexistuje žádná objektivní kontrola jejich pravdivosti, však nemohou samy o sobě prokazovat pravdivost svého obsahu, který není ničím jiným podepřen. Takový postup by znamenal nepřípustné přenášení důkazního břemene na protistranu sporu. Jednostranné listiny žalobkyně samy o sobě nemohou prokázat popsané skutečnosti, neboť představují pouze písemnou podobu tvrzení. Opak by byl popřením spravedlivého procesu, neboť se nejedná o „objektivní“ důkazy, ale tvrzení žalobkyně, a přiznání plné důkazní síly by porušilo zásadu důkazního břemene i rovnosti účastníků. Soud proto nemohl rozhodný skutkový závěr o řádném posouzení úvěryschopnosti žalovaného založit na žalobkyní označených a předložených důkazech.14. Po skutkové stránce má soud z předložených důkazů za prokázané, že žalobkyně poukázala žalovanému na jeho bankovní účet v , Anonymizováno, , Anonymizováno, částku 17 000 Kč, žalovaný žalobkyni ničeho neuhradila. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky výzvou ze dne , datum, .15. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.16. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.17. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.18. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. dospěl k následujícímu závěru:22. Soud nemá za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena platná smlouva (žalobkyně důkazní břemeno neunesla). Smlouva není opatřena žádným podpisem žalovaného. Nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu. Žalobkyně nedoložila, že by se žalovaný mohl seznámit právě s předloženým návrhem smlouvy a kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsal, že by učinil právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy. V daném případě tedy nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalovaného, projevující se v uzavření smlouvy tvrzené žalobkyní.23. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným platně uzavřena, a tedy nebylo možné žalobě vyhovět co do smluvních nároků. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla platně uzavřena, nebylo možné žalobkyni přiznat další žalované nároky vyplývající pouze ze smlouvy.24. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu – poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.25. Pokud jde o jistinu samotnou, z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 17 000 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaný ve výši 17 000 Kč na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to,