Okresní soud v Litoměřicích 8 C 59/2026-61 – Náklady řízení

Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, . Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne 20.7.2023 a na základě této smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 40 000 Kč. Vyplacení úvěru žalované došlo dne 20.7.2023 na účet žalované. Žalovaná se zavázala uhradit úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 71,04 % ročně a splácet úvěr ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2613 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2023. Žalobce uvedl, že žalovaná uhradila celkem 65 312 Kč. Jelikož se dostala žalovaná do prodlení s úhradou, došlo k sesplatnění celého úvěru. Žalobce kromě jistiny úvěru ve výši 37 675 Kč požaduje smluvní pokutu ve výši 4410 Kč, úrok ve výši 71,04 % p.a z částky 31 962,25 Kč od 28.10.2025 do 18.11.2025 ve výši 1 331 Kč, úrok ve výši 11,5 % p.a z částky 31 962,25 Kč od 19.11.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28.10.2025 dosáhne částky 145 612,80 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaná svůj dluh neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobce uvedl, že dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované.2. Z listinných důkazů a to zejména z listiny označené jako návrh smlouvy o úvěru ze dne 20.7.2023 soud zjistil, že na žalovaná akceptovala (podepsala) návrh na uzavření smlouvy o úvěru. Návrh byl žalovanou podepsán prostřednictvím internetových stránek žalobce, prostřednictvím jedinečného kódu. Celková výše úvěru byla sjednána 40 000 Kč s úrokem ve výši 99,41 % ročně. Ve smlouvě je uvedeno, že má žalovaná zaplatit celkově 121 344 Kč, výše splátky byla sjednána 2613 Kč měsíčně. Z oznámení ze dne 21.7.2023 vyplynulo, že žalobce schválil úvěr pro žalovanou.3. Žalobce doložil výpis z účtu, z něhož je patrno, že na účet žalované byla zaslána částka 40 000 Kč.4. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím kopie občanského průkazu.5. Z listiny označené jako předsmluvní formulář soud ověřil, že v listině jsou uvedeny informace ohledně podmínek úvěru a rovněž sankce za neplnění smlouvy o úvěru.6. Z listiny označené jako Hodnocení klienta je patrno, že žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované. Z této listiny se podává, že žalobce vycházel z informací, že žalovaná měla ke dni návrhu na uzavření smlouvy o úvěru pravidelný čistý měsíční příjem 16 500 Kč, dále že měla žalovaná celkové měsíční výdaje 8775 Kč (z toho bydlení 3915 Kč měsíčně). Žalobce vyšel z předpokladu životního minima ve výši 4860 Kč a z daného vyhodnotil, že žalovaná má volné zdroje ve výši 7225 Kč.7. Z výplatních dokladů se podává, že žalovaná pobírala v období od května do června 2023 invalidní důchod ve výši 16280 Kč a od června 2023 invalidní důchod ve výši 16 963 Kč.8. Z výzev k zaplacení bylo zjištěno, že žalobce upozornil žalovanou na dlužné splátky a vyzval žalovanou, aby uhradila svůj dluh spolu se smluvními pokutami a upozornil jí na možnost sesplatnění celého dluhu.9. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 4.6.2021.10. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.(2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.(3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.14. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud. Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. října 2018, v řízení , Anonymizováno, -, právnická osoba, . proti , Anonymizováno, .). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1, resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.19. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobce své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, bez toho, aby údaje poskytnuté dlužníkem ověřil, resp. objektivně podložil, bez ohledu na to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.20. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz připosouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. Po provedené dokazování dospěl k závěru, že žalobce řádně neprovedl kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče, tak jak bylo uvedeno výše. Žalobce vycházel ze situace, že žalovaná má pravidelný čistý měsíční příjem 16500 Kč (což bylo doloženo výplatním dokladem). Vycházel pak z předpokladu, že žalovaná hradí 3915 Kč za bydlení, dále vycházel z částky 4860 Kč jako životní minimum, které by mělo žalované stačit na celý měsíc na jídlo, dopravu léky, ošacení a podobně. Žalobce přes poučení soudu nedoložil žádné důkazy, z nichž vyplývají konkrétní měsíční výdaje žalované. Žalobce se spokojil s tím, že žalovaná uvedla výdaje na bydlení, aniž by si reálné výdaje ověřil. Částka 4860 Kč představující životní minimum není částkou, jenž by žalovaná reálně měsíčně spotřebovala. Za této situace má soud za to, že ověřování úvěruschopnosti žalované bylo pouze formální a žalobce nedostál zákonné povinnosti.22. Žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; jelikož však žalovaná žalobci již uhradila částku 65 312 Kč, tak bezdůvodné obohacení nevzniklo, neboť žalovaná žalobci uhradila již celou jí poskytnutou jistinu (40 000 Kč) a navíc částku 25 312 Kč.23. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, ale žádné náklady řízení jí nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.