13 C 289/2020-31 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 6 000 Kč jako jistiny úvěru, částky 2 600 Kč jako náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky, částky 1 800 Kč jako smluvní pokuty, částky 6 408 Kč jako poplatku za poskytnutí úvěru, to vše na základě smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena dne [datum] mezi žalovanou a žalující společností. Žalobkyně uvedla, že poskytla žalované dne [datum] na žádost žalované ze dne [datum] spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč splatný dne [datum]. Žalovaná se zároveň zavázala uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 408 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, proto jí žalobkyně zaslala dvě upomínky. Následně žalobkyně předala pohledávku k inkasnímu řízení a naúčtovala žalované náklady za toto pověření ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru z čl. 7 a 7.3., byla jí naúčtována smluvní pokuta v celkové výši 1 800 Kč. Žalovaná dlužné částky neuhradila, přestože byla vyzvána předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, proti žalobě proto ničeho nenamítala. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ¨ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění, z nichž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná, označená jako úvěrovaná, a žalující společnost, označená jako úvěrující, podepsali dne [datum] prostředky elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru. V té bylo sjednáno, že úvěrující se zavázala poskytnout úvěrované na její požádání za podmínek této smlouvy úvěr ve výši 6 000 Kč a úvěrovaná se zavázala vrátit úvěr úvěrujícímu v souladu s touto smlouvou a zaplatit úvěrujícímu úrok, jakož i uhradit ostatní finanční závazky vyplývající z této Smlouvy. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 39 % ročně, jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 408 Kč (v případě řádného a včasného uhrazení úvěru úvěrovanou snížený na 1 488 Kč. Podle smlouvy poskytnuté peněžní prostředky byla úvěrovaná povinna úvěrujícímu vrátit do 30 dnů. Žalobkyně dne [datum] žalované poskytla převodem na účet částku 6 000 Kč. Upomínkami ze dne [datum] a ze dne [datum] žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaná na dluh neuhradila nic (žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by něco hradila). 4. Zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo právní předchůdkyní provedeno pouze formou podání žádosti o úvěr, kde žalovaná uznala a potvrdila, že poskytla právní předchůdkyni žalobkyně pravdivé, správné a úplné informace, kdežto žádné informace o zkoumání úvěruschopnosti žalované v žádosti ani v jiných listinách obsaženy nejsou. 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaná se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Žalované byla převodem na její účet poskytnuta částka 6 000 Kč, žalovaná z této částky žalobkyni nevydala ničeho ani po výzvě a bez právního důvodu si ji ponechala. 6. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon [číslo]“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 zákona [číslo] poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 ods.t 1 zákona [číslo] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona [číslo]). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy. 11. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne [datum] ve věci [právnická osoba] proti GK, C [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 12. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudní dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). <b>13. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalované podle údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr (avšak ty zcela absentují). Žalobkyně ani netvrdila, že by jakékoli údajně žalovanou uváděné údaje tato doložila.</b> 14. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. však nelze učinit pouze na základě ničím nedoložených prohlášení spotřebitele. Prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Obdobně rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (uvedený rozsudek se sice týká staršího zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jeho závěry jsou však použitelné i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.; srov. dále rozsudek Soudní dvora EU - čtvrtého senátu ze dne [datum], CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další, C [číslo]; shodně též [příjmení] [jméno]: Zkoumání úvěruschopnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru, Právní rozhledy [číslo], s. 381). 15. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že zkoumání úvěruschopnosti žalované nebylo ze strany žalobkyně dostatečné. 16. Žalobkyně (resp. právní předchůdkyně) se úvěruschopností žalované před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 zákona [číslo]), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou. 17. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu. Žalovaná čerpala od žalobkyně jistinu úvěru v celkové výši 6 000 Kč. Žalovaná žalobkyni nezaplatila ničeho. Co do této částky soud žalobě vyhověl, ve zbytku soud žalobu zamítl. 18. O třídenní l