8 C 281/2020-75 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 7. 8. 2020 ve znění jeho doplnění domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku jako bezdůvodného obohacení, které žalované vzniklo na úkor žalobkyně z neplatných smluv o úvěru. Žalovaná s žalobkyní uzavřela v roce 2016 smlouvu o úvěru [číslo] na částku ve výši 10 000 Kč a smlouvu o úvěru [číslo] na částku 15 000 Kč, v roce 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na částku 10 000 Kč a v roce 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na částku 15 000 Kč, ve všech případech se jednalo o spotřebitelské smlouvy podléhající pravidlům zákonů č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jako„ ZoSÚ2010“) a [číslo] 2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dála jako„ ZoSÚ“). Žalobkyně na první z uvedených smluv žalované uhradila částku 17 100 Kč, na druhou 26 550 Kč, na třetí 17 394 Kč a na čtvrtou 6 600 Kč. Žalobkyně se domnívá, že žalovaná při uzavírání jednotlivých smluv o spotřebitelském úvěru porušila svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalobkyně jako spotřebitelky. Žalovaná si neobstarala dokumenty, ze kterých by mohl zjistit relevantní informace o úvěruschopnosti žalobkyně (např. výpisy z bankovního účtu, pracovní smlouvu nebo potvrzení o příjmu, příp. daňové přiznání spotřebitele atd. Žalovaná nenahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Odborná péče ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele představuje kvalifikované jednání se zvýšenou mírou obezřetnosti a odpovědnosti. Pro žalovanou tak nemohly být dostačující pouze informace sdělené jí žalobkyní. Závěr o tom, že žalovaná řádně před uzavřením smluv neposoudila úvěruschopnost žalobkyně, nezhojí ani případné prohlášení žalobkyně uvedené ve smluvních podmínkách ke smlouvám, že byly poskytnuty úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou půjčku. Průměrný spotřebitel nemůže mít představu o tom, co je obsahem povinnosti věřitele řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39). Smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou proto podle § 9 odst. 1 ZoSÚ2010 a podle § 87 odst. 1 ZoSÚ v celém rozsahu neplatné. Žalovaná mohla proto požadovat po žalobkyni pouze uhrazení poskytnutých částek, a nikoli uhrazení úroku a doplňkových poplatků. Žalobkyně z důvodu právní jistoty ve smyslu § 1982 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jako„ o. z.“), provedla zápočet pohledávky žalované na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 8 400 Kč představující neuhrazenou část jistiny poskytnuté žalovanou žalobkyni v souvislosti s neplatným uzavřením čtvrté smlouvy, a to vůči pohledávce žalobkyně představující nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kterou má žalobkyně za žalovanou ve výši 26 044 Kč, představující celkovou částku, kterou žalobkyně nedůvodně uhradila žalované v souvislosti s neplatným uzavřením první a druhé smlouvy, kdy na pohledávku z neplatné první smlouvy byla započtena částka ve výši 7 100 Kč a na pohledávku z druhé smlouvy byla započtena částka ve výši 1 300 Kč. S poukazem na toto započtení vzájemných pohledávek pohledávka žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy [číslo] zanikla, stejně jako zanikla pohledávka žalované na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy [číslo]. Žalované tak zbývá uhradit žalobkyni pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy [číslo] ve výši 17 644 Kč. Provedení zápočtu je součástí předžalobní výzvy na vydání bezdůvodného obohacení, která byla žalované doručena dne 3. 3. 2020. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyni ničeho neuhradila. Žalobkyně současně poukázala na rozpor výše RPSN ve shora uvedených smlouvách s dobrými mravy. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobkyni neuznává, a to ani zčásti. Žalovaná v prvé řadě popírá rozpor RPSN s dobrými mravy. Sám výsledek tohoto ukazatele nemůže být v rozporu s dobrými mravy, neboť se jedná pouze o číselné vyjádření finančních podmínek úvěru, které nijak nezohledňuje jednotlivé platby spojené s poskytnutím úvěru. Soulad s dobrými mravy nelze hodnotit pouze dle nominální výše, ale především vzhledem ke všem rozhodným okolnostem případu. Dále žalovaná nesouhlasí, že by neposuzovala úvěruschopnost žalobkyně řádně. Veškerý postup při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně byl zaznamenán ve smluvní dokumentaci a tato skutečnost byla potvrzena jak žalobkyní, tak i zástupcem žalované v protokolu či evidenční kartě, jenž byl vypracován jakožto důkaz právě reálného posouzení úvěruschopnosti. Není pravdou, že by se žalovaná pouze spoléhala na pouhé prohlášení žalobkyně jako spotřebitele. Žalovaná při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně postupovala v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 ZoSÚ2010 i v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ, když vycházela z informací a podkladů získaných od žalobkyně, přičemž prostřednictvím předložení výplatních pásek, nájemní smlouvy, pracovní smlouvy, SIPA atd. tyto informace doplnila (ověřila). Skutečnost, že toto reálné ověření proběhlo, následně z důvodu důkazní jistoty zaznamenala žalovaná s žalobkyní do smluvní dokumentace. I s ohledem na nízké výše poskytovaných úvěrů považovala žalovaná takto získané informace za dostatečné. Žalovaná nepořizovala kopie dokladů předložených žalobkyní (vyjma výplatních pásek), tudíž neměla povinnost tyto dokumenty uchovávat. Žalovaná se domnívá, že povinnost pořizovat kopie dokumentů jí zákon neukládá. Před uzavřením každé ze smluv o spotřebitelském úvěru ověřila žalovaná výši mzdy žalobkyně prostřednictvím předložených výplatních pásek nebo/ a potvrzením o podpoře. Existence pracovního úvazku/brigády pak byla ověřena na základě pracovní smlouvy, která byla žalované předložena. Důkazem předložení pracovní smlouvy, výplatních pásek a dalších potvrzení žalované jsou přiložené evidenční karty klienta (v části„ ověřené dokumenty“), jakož i protokoly o infomační a posuzovací návštěvě (v části„ předmět jednání“ je v protokolech uvedeno„ Příprava podkladů k vyplnění Evidenční karty (os. doklady, doklady prokazující příjmy a výdaje)“). Z podkladů předložených žalobkyní vyplynuly celkové výdaje ve výši nijak nevybočující z běžného průměru nákladů domácností v době a místě. Žalovaná dále využila aplikace [anonymizováno] k prověření exekucí a insolvencí. Žalovaná veškerou smluvní dokumentaci vede zcela transparentně, neúčtuje žádné skryté poplatky, vše je velmi jasně a srozumitelně uvedeno ve smluvní dokumentaci, klient na několika řádcích vidí nejen částku zapůjčenou, jednotlivé splátky, ale také jednoznačnou finální částku. Vzhledem k tomu, že žalovaná považuje smlouvy o úvěru za platné, není možné provést započtení, jak to učinila žalobkyně. I kdyby však tvrzené bezdůvodné obohacení skutečně vzniklo, žalovaná vznáší námitku promlčení žalovaného nároku. 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 4. Dne 8. 2. 2016 vyplnil zástupce žalované s žalobkyní evidenční kartu klienta ke smlouvě [číslo]. Dle uvedených údajů žalobkyně bydlí na adrese uvedené v žalobě, má 2 nezaopatřené děti, v domácnosti žijí 4 osoby. Žalobkyně nemá ke dni vyplnění karty („ v současné době“) žádnou půjčku u žalované, žádá o půjčku 10 000 Kč na mimořádné výdaje. Příjem žalobkyně tvoří dávky od Úřadu práce a z brigády, u položky mzda je uvedena částka 5 000 Kč, dále jsou zaznamenány jiné příjmy 5 000 Kč a 2 500 Kč, celkem činí příjmy 12 500 Kč měsíčně. Běžné měsíční výdaje žalobkyně sestávají z nájmu 2 000 Kč, nákladů na telefon 300 Kč, splátek půjček 1 400 Kč a výdajů na domácnost 2 000 Kč, celkem výdaje činí 5 700 Kč. Zjištěný použitelný měsíční zůstatek představoval 6 000 Kč. V tabulce ověřených dokumentů je zaškrtnut občanský průkaz, výměr podpory, výplatní pásky, nájemní smlouva a SIPO. Žalobkyně podpisem potvrdila pravost údajů uvedených v kartě. Na zadní straně karty je uvedeno datum 8. 1. 2016 (evidenční karta klienta z 8. 2. 2016). Žalovaná dne 2. 2. 2016 ověřila, zda je proti žalobkyni vedeno insolvenční nebo exekuční řízení, s negativním výsledkem. V ověřovacím formuláři je sice uvedeno chybně jméno žalobkyně, nicméně dle označení klienta je zřejmé, že byla ověřována osoba žalobkyně (ověření z 2. 2. 2016). 5. Dne 13. 12. 2016 vyplnil zástupce žalované s žalobkyní evidenční kartu klienta. Dle uvedených údajů žalobkyně bydlí stále na adrese uvedené v žalobě, má 2 nezaopatřené děti, v domácnosti žijí 4 osoby. Žalobkyně má základní vzdělání, je svobodná, bydlí v nájmu. Žalobkyně žádá o půjčku 15 000 Kč. Žalobkyně pracuje na částečný pracovní úvazek jako pomocná dělnice u společnosti [právnická osoba], v ověřených dokumentech je uvedena pracovní smlouva a výplatní pásky. U položky mzda je zaznamenána částka 15 000 Kč a dále státní podpora 6 000 Kč, celkem činí příjmy 21 000 Kč měsíčně. Běžné měsíční výdaje žalobkyně sestávají z nájmu 7 90