11 C 194/2021-22 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem podaným k soudu dne 19. 2. 2021 ve znění jeho doplnění domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou uzavřela s žalovaným dne 10. 12. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] pomocí webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval a zřídil si uživatelský účet. Žalovaný na svém uživatelském účtu odsouhlasil znění úvěrové smlouvy a poskytl právní předchůdkyni žalobkyně své osobní údaje. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a jeho lustrací v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě smlouvy o revolvingovém úvěru právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěr žalovanému ze svého účtu na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] úvěr v celkové výši 20 603,85 Kč. Splatnost úvěru měla nastat nejpozději dne 9. 10. 2020. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ve lhůtě splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019. Celkový dluh za žalovaným představuje nesplacenou jistinu 20 604 Kč. Žalobkyně požadovala přiznat rovněž příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky upomínkou zaslanou mu dne 23. 11. 2020. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav. 4. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr formou úvěrového rámce s limitem 80 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve sjednaných splátkách společně se sjednaným úrokem. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, e-mailem a telefonním číslem. Práva a povinnosti účastníků smluvního vztahu byly upraveny obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, které byly nedílnou součástí smlouvy. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný seznámen s jeho právy a povinnostmi z uzavírané smlouvy (smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 10. 12. 2019, obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] ke spotřebitelským úvěrům poskytovaných spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice, standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaný úvěr průběžně čerpal, dle výpisu z úvěru by povinen ke dni 9. 10. 2020 uhradit celkovou dlužnou částku 20 603,85 Kč Kč (loan application info, výpis z úvěrového účtu s datem splatnosti 9. 10. 2020). 5. Smlouvou na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (smlouva na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 23. 11. 2020. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne 23. 11. 2020 zaslanou žalovanému téhož dne (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 23. 11 2020, podací lístek). 6. Žalobkyně žádným důkazem neprokazovala, že její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného porovnáním jeho příjmů a výdajů a lustrací v dostupných databázích. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému částku 20 604 Kč skutečně poskytla, avšak žalovaný ji právní předchůdkyni nevrátil. Žalobkyně v řízení sice neprokazovala, že by její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládalo v době uzavření smlouvy o zápůjčce platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ovšem žalobkyně se v tomto řízení domáhá pouze jistiny úvěru, která by jí náležela i jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z. při zneplatnění úvěrové smlouvy pro absenci zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Žalobkyně tak má nárok na neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 20 604 Kč, výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy co do žalované částky i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z. z nesplacené jistiny ve výši 20 604 Kč od 10. 10. 2020 do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 2 277 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 825 Kč a v nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: -) částkou 900 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 300 Kč, -) 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč § 14b odst. 5 písm. a) AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč. Aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. 13. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.