11 C 196/2021-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického rozkazu podaným k soudu dne 31. 5. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 6. 1. 2017 úvěr ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky do 5. 2. 2017 Smlouva o úvěru byla žalovaným a původní věřitelkou uzavřena prostřednictvím webové stránky původní věřitelky [webová adresa], kde se žalovaný zaregistroval a poté požádal původní věřitelku o poskytnutí konkrétního úvěru. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného jeho lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Původní věřitelka zaslala částku úvěru na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] s [variabilní symbol]. Žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, když jistinu úvěru původní věřitelce neuhradil. Původní věřitelka postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Naposledy byl žalovaný k zaplacení dlužné částky vyzván upomínkou zaslanou mu dne 2. 2. 2021. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], na základě s žalovaným uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru zaslala dne 6. 1. 2017 na účet žalovaného č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] částku 2 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit původní věřitelce poskytnuté peněžní prostředky do 30 dnů, tj. do 5. 2. 2017. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný právní předchůdkyní seznámen s jeho právy a povinnostmi z uzavírané smlouvy (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně k platbě na účet žalovaného). Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, že na svou smluvní povinnost neuhradil ničeho. Vlastnické právo k pohledávce za žalovaným nabyla žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 uzavřené s původní věřitelkou. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021 a zároveň byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení žalované částky (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2021 a výzvou před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021 včetně podacího lístku). 4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 5. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému částku 2 000 Kč skutečně poskytla, avšak žalovaný ji právní předchůdkyni nevrátil. Žalobkyně v řízení sice neprokazovala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládalo v době uzavření smlouvy o úvěru platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ovšem žalobkyně se v tomto řízení domáhá pouze jistiny úvěru, která by jí náležela i jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z. při zneplatnění úvěrové smlouvy pro absenci zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Žalobkyně tak má nárok na neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 2 000 Kč, výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy co do žalované částky i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z. z nesplacené jistiny ve výši 2 000 Kč od 6. 2. 2017 do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč § 14b odst. 5 písm. a) AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. Aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. 10. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.