15 C 129/2021-66 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 45 416,82 Kč s tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobce, společností [právnická osoba], uzavřel dne 1. 7. 2019 smlouvu o rychlé půjčce [číslo] na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobce žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách společně s úrokem ve výši 11,99 % ročně a dalšími poplatky. Žalovaný předmětný úvěr nehradil řádně a včas a dostal se do prodlení s jeho splácením, právní předchůdkyně žalobce proto předmětný úvěr zesplatnila ke dni 31. 8. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 45 416,82 Kč, skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 44 076,82 Kč a poplatků ve výši 1 340 Kč. Právní předchůdkyně žalobce postoupila svou pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a. s., a to na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2020. Společnost I- [právnická osoba] dále postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 10. 2020, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný neuhradil žalobci ničeho, ač byl k zaplacení jeho dluhu vyzván předžalobní výzvou právního zástupce žalobce. Žalobce po žalovaném požadoval kromě částky ve výši 45 416,82 Kč také zaplacení kapitalizovaného úroku požadovaného od 1. 9. 2020 do 14. 9. 2020 ve výši 2 954,28 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku požadovaného od 1. 9. 2020 do 14. 9. 2020 ve výši 69,86 Kč, dále úroku ve výši 11,99 % ročně z částky 44 076,82 Kč požadovaného od 15. 9. 2020 do zaplacení a zákonného úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 44 076,82 Kč požadovaného od 15. 9. 2020 do zaplacení. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Chorvatské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť poskytnutí úvěru bylo poskytnutím služby ve smyslu uvedeného ustanovení a úvěr dle smlouvy o rychlé půjčce [číslo] byl poskytnut na území České republiky. 3. Žalovaný se ve věci vyjádřil prostřednictvím svého opatrovníka tak, že nepovažuje za prokázané, že by mu právní předchůdkyně žalobce zesplatnila úvěr, a že požaduje, aby soud prověřil, zda právní předchůdkyně žalobce dostatečným způsobem prověřila jeho schopnost úvěr splácet, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“. Žalovaný měl dále za to, že mu žalobce řádně neoznámil postoupení pohledávky za jeho osobou na žalobkyni, a že mu nebyla řádně doručena předžalobní výzva k úhradě dlužných částek, neboť tyto mu byly odeslány pouze formou obyčejného dopisu a žalobce to dokazuje pouze seznamem odeslaných písemností, které podle žalovaného nedokazují odeslání uvedených dokumentů. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] z akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce, z listiny označené jako„ údaje klienta“, ze všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek pro osobní úvěry a ceníku produktů a služeb právní předchůdkyně žalobce má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] ve smlouvě označená jako„ [příjmení]“ uzavřela s žalovaným dne 1. 7. 2019 smlouvu o rychlé půjčce. Žalovaný v návrhu smlouvy uvedl své občanství, své rodné číslo, datum narození, kontaktní adresu a své telefonní číslo. Žalovaný dále uvedl, že je ženatý, bydlí v nájmu má úplné střední vzdělání a je zaměstnán jako manuální pracovník ve zpracovatelském průmyslu s čistým měsíčním příjmem 27 436 Kč. Žalovaný také uvedl, že již splácí jiný úvěr měsíční splátkou ve výši 3 500 Kč, přičemž k měsíčním výdajům žalovaného nebylo nic uvedeno. Soud dále zjistil, že se [příjmení] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet], a že se žalovaný zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 781 Kč (resp. první ve výši 869,37 Kč) s roční úrokovou sazbou ve výši 11,99 % počínaje dnem 15. 8. 2019, přičemž každá další splátka je splatná vždy k 15. dni v měsíci. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit, činila 60 522 Kč. 5. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu [číslo] v období od 1. 1. 2000 do 6. 10. 2020 má soud za prokázané, že [příjmení] poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, že žalovaný naposledy hradil splátku na úvěr dne 15. 1. 2020, a že žalovaný celkem zaplatil 9 894, 38 Kč. 6. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 31. 8. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobce z důvodu prodlení se splacením úvěru prohlásila celý čerpaný úvěr včetně úroků za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 48 440,96 Kč k témuž dni. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2018, z potvrzení úplaty, z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 23. 10. 2020 a z podacího archu má soud za prokázané, že pohledávka ze smlouvy o rychlé půjčce [číslo] za žalovaným byla z právní předchůdkyně žalobce postoupena na [právnická osoba] a.s., a že to právní předchůdkyně žalobce oznámila žalovanému dopisem odeslaným dne 26. 10. 2020 Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 7. 10. 2020 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 1. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne dokládají postoupení pohledávky na žalobce, který je tak ve věci aktivně věcně legitimován. 8. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 26. 1. 2021 a z podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzván k úhradě svého dluhu před podáním žaloby, přičemž k jejímu odeslání na adresu uvedenou ve smlouvě došlo dle podacího archu téhož dne. 9. Přípisem zdejšího soudu ze dne 8. 6. 2021 byl žalobce vyzván, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázal, zda a jakým způsobem zkoumala jeho právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného. Žalobce v uvedené lhůtě svá tvrzení, zda jeho právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnil následovně: dotazem do systému banky CBL jeho právní předchůdkyně zjistila, že neměl žalovaný v době žádosti o úvěr žádné negativní záznamy v registrech. Podle žalobce měl žalovaný v době žádosti o úvěr poskytnut již jeden úvěr se splátkou 3 350 Kč, a splátkové zatížení žalovaného s příjmy 27 436 Kč měsíčně byly tak podle právní předchůdkyně žalobce vyhodnoceny jako dostatečné k pokrytí dalších splátek žalovaného. Žalobce na podporu svých tvrzení předložil data z CBL. 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobce uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti ze dne 1. 7. 2019 smlouvu o rychlé půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobce poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož se dostal opakovaně do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru. Právní předchůdkyně žalobce proto prohlásila celý poskytnutý úvěr ke dni 31. 8. 2020 za splatný a tuto skutečnost žalovanému písemně oznámila. Právní předchůdkyně žalobce po zesplatnění úvěru převedla pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a.s. a ta poté pohledávku převedla na žalobce. Žalovaný na jeho dluhu nezaplatil ničeho ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobce ve výzvě k plnění vyzván. 11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 12. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i [ulice] republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobce. 13. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž podle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. 15. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ