15 C 296/2021-31 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 27. 6. 2017 smlouvu o úvěru reg. [číslo], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr s limitem 15 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry (dále jen„ obchodní podmínky“). Žalovaný se smlouvou zavázal hradit čerpané peněžní prostředky se sjednanými úroky a poplatky souvisejícími s poskytnutým úvěrem v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož se žalovaný i přes upomínky žalobkyně ocitl v prodlení s úhradou splátek, žalobkyně v souladu s bodem 9.1. písm. d) obchodních podmínek úvěr ke dni 15. 10. 2020 zesplatnila. Ke dni 23. 7. 2021 dlužil žalovaný žalobkyni celkovou částku 17 376,19 Kč, která sestávala z dlužné jistiny ve výši 14 720,55 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 713,01 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 942,63 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván upomínkou se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 2. 7. 2021, žalovaný ani poté ničeho neuhradil. Žalobkyně proto dále požaduje zaplacení úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 14 720,55 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 720,55 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, proti žalobě proto ničeho nenamítal. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 27. 6. 2017, ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 27. 6. 2017, z předsmluvních informací ke [anonymizováno] spotřebitelskému úvěru ze dne 27. 6. 2017, z informací k pojištění dlužníků z [anonymizováno] revolvingových spotřebitelských úvěrů a z pojistné smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 27. 6. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu 15 000 Kč, které mohl žalovaný čerpat i opakovaně, že se žalovaný zavázal splácet čerpané částky z úvěru spolu s úrokem a souvisejícími poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 375 Kč, splatných vždy nejpozději do 15. dne v měsíci s tím, že první splátka byla splatná 1 měsíc po dni prvního čerpání. Výše smluvní úrokové sazby činila 10,90 % ročně. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni splatit, činila 15 901,90 Kč Součástí smlouvy byly rovněž Obchodní podmínky pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry vydané žalobkyní. 4. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 27. 6. 2017 – 30. 6. 2017 soud zjistil, že k čerpání prostředků ve výši 15 000 Kč došlo dne 27. 6. 2017. 5. Z poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 20. 8. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu a upozornila na možnost zesplatnění úvěru. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17. 10. 2020 pak soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 15. 10. 2020 z důvodu prodlení žalovaného a současně žalovaného vyzvala k zaplacení celého dluhu v částce 15 294 Kč vzniklého z úvěrové smlouvy. 6. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 7. 2021 spolu s potvrzením o podání z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky vzniklé z titulu nesplaceného úvěru. 7. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn skutkový stav, jak výše uvedeno, tedy že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27. 6. 2017 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni sjednaný úrok a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však svým smluvním povinnostem nedostál, když čerpané peněžní prostředky včas a řádně nesplácel. Po zesplatnění úvěru nadále žalobkyni trvá pohledávka za žalovaným v celkové výši 21 117,25 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 14 720,55 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 713,01 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 942,63 Kč. Žalovaný je i po zesplatnění úvěru povinen uhradit žalobkyni sjednaný úrok z úvěru včetně zákonného úroku z prodlení. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Závazkový právní vztah uzavřeli žalovaný a žalobkyně dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Podle § 1751 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. S ohledem na výše uvedené, kdy žalobkyně prokázala právní důvod i výši žalované částky a zcela po právu tak nárokovala svou pohledávku za žalovaným, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky včetně úroku z úvěru, tak i co do úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 720,55 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 12. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.