15 C 308/2021-36 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 1. 2. 2020 smlouvu o úvěru reg. [číslo], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr s limitem 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry (dále jen„ obchodní podmínky“). Žalovaný se smlouvou zavázal hradit čerpané peněžní prostředky se sjednanými úroky a poplatky souvisejícími s poskytnutým úvěrem v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož se žalovaný i přes upomínky žalobkyně ocitl v prodlení s úhradou splátek, žalobkyně v souladu s bodem 9.1. obchodních podmínek úvěr ke dni 14. 11. 2020 zesplatnila. Ke dni 23. 7. 2021 dlužil žalovaný žalobkyni celkovou částku 21 117,25 Kč, která sestávala z dlužné jistiny ve výši 16 973,94 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 176,36 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 966,95 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván upomínkou se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 2. 7. 2021, žalovaný ani poté ničeho neuhradil. Žalobkyně proto dále požaduje zaplacení úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 16 973,94 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 973,94 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, proti žalobě proto ničeho nenamítal. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předsmluvních informací ke [anonymizováno] spotřebitelskému úvěru ze dne 1. 2. 2020, ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 1. 2. 2020, z obchodních podmínek pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry účinných od 1. 11. 2019 a ze záznamu o podpisu klienta soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 1. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelové peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu 20 000 Kč, které mohl žalovaný čerpat ke dni podpisu smlouvy, že se žalovaný zavázal splácet čerpané částky z úvěru spolu s úrokem a souvisejícími poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 824 Kč splatných vždy nejpozději do 14. dne v měsíci s tím, že první splátka byla splatná dne 14. 3. 2020 a poslední dne 14. 2. 2021. Výše smluvní úrokové sazby činila 15,90 % ročně. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni splatit, činila 21 883,05 Kč Součástí smlouvy byly rovněž Obchodní podmínky pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry vydané žalobkyní. Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 1. 2. 2020 soud zjistil, že žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to zejména údaji o zaměstnání žalovaného s výší průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 22 000 Kč a údaji o výdajích žalovaného, které činili celkem 7 200 Kč měsíčně. 4. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1. 2. 2020 – 29. 2. 2020 soud zjistil, že k čerpání prostředků ve výši 20 000 Kč došlo dne 1. 2. 2020. 5. Z poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 20. 8. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu a upozornila na možnost zesplatnění úvěru. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 16. 11. 2020 pak soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 14. 11. 2020 z důvodu prodlení žalovaného a současně žalovaného vyzvala k zaplacení celého dluhu v částce 18 578,15 Kč vzniklého z úvěrové smlouvy. 6. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 7. 2021 spolu s potvrzením o podání z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky vzniklé z titulu nesplaceného úvěru. 7. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn skutkový stav, jak výše uvedeno, tedy že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 2. 2020 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni sjednaný úrok a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však svým smluvním povinnostem nedostál, když čerpané peněžní prostředky včas a řádně nesplácel. Po zesplatnění úvěru nadále žalobkyni trvá pohledávka za žalovaným v celkové výši 21 117,25 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 16 973,94 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 176,36 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 966,95 Kč. Žalovaný je i po zesplatnění úvěru povinen uhradit žalobkyni sjednaný úrok z úvěru včetně zákonného úroku z prodlení. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Závazkový právní vztah uzavřeli žalovaný a žalobkyně dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Podle § 1751 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. S ohledem na výše uvedené, kdy žalobkyně prokázala právní důvod i výši žalované částky a zcela po právu tak nárokovala svou pohledávku za žalovaným, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky včetně úroku z úvěru, tak i co do úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 973,94 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 12. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.